Win - Win

Blíží se prázdniny a většina televizních nekonečných seriálů uzavírá své řady posledními díly. Sestavování české vlády zato vypadá, že se v nekončící seriál urážek a nactiutrhání postupně vyvíjí.

Jako kdyby politici netušili, že každým zesměšněním protivníka se nutně musí vzdalovat dohodě, protože každý přece chce být vítězem.

Není přece možné, že by jim o žádnou dohodu nešlo, že ne?

Kdy se pozná lump?

Kdy a jak se pozná lump? Podle nesympatického vzhledu? Podle krhavých očí? Podle trestního rejstříku? Podle nepřesvědčivého vyprávění svého příběhu, jehož jednotlivé verze si navzájem odporují?

Samozřejmě, že to všechno jsou jen symptomy, ale fakt, zda se jedná o lumpa, se odhalí až v okamžiku, kdy jeho jednání přinese své nevábné a zlé ovoce.

Lump se tedy stoprocentně pozná, až už je pozdě.

Outsideři

Nějaké iracionální puzení mě vede k tomu, abych se jako fanoušek vždycky stavěl na stranu outsiderů, o kterých musí být všem odborníkům jasné, že nemají sebemenší šanci. Většinou jim není nic platný ani heroický výkon a maximální nasazení, stejně prohrají a já jsem pak naštvaný.

Štěstí prý přeje přípraveným, outsiderům většinou ne. Říct, že to není spravedlivé je asi tak jediné, co se s tím dá udělat.

Co z toho mám?

Neuvěřitelně intenzivní radost, když se jednou za čas outsiderům zadaří. Tu fanoušek favoritů nikdy nepozná.

Problém je, že se jí lze dočkat tak jednou, možná dvakrát za život.

Pokud vůbec.

Mírné pití

Alkohol by se měl užívat s mírou, protože snadno přeroste přes hlavu. Někomu. Otázky jsou dvě. Jednak co je tou mírou a pak také, kdo z nás je ten někdo.

Protože míru neznám a být někým mám už v této souvislosti za sebou, doporučuju abstinenci.

Na podporu svého stanoviska pak ještě přihodím film Martina Friče z roku 1958 - "Dnes naposled".

Každý by měl

Dnes jsem dnes seděl v čekárně rentgenologického oddělení, které sousedí s oddělením ARO. Během mého půlhodinového pobytu kolem ošetřovatelé vezli tři pacienty v hodně těžkém stavu. Nebyl to hezký pohled, zvlášť, když jsem si představil, že nemusí být až tak složité se do podobného stavu dostat. Stačí třeba ...

Každý by měl občas přijít do nemocnice.

Minimálně proto, aby byl rád ... že je rád.

Pozitiva vedra

Příšerné vedro zuří všude kolem a nedá se před ním nikam utéct. Kromě zvýšených tržeb obchodníků s nápoji všech druhů (zmrzlina prý ve velkých vedrech zase až tak moc na odbyt nejde), však přináší i některé drobné radosti, na které by jindy člověk ani nevzpomenul.

Třeba když se podaří zaparkovat ve stínu bez ohledu na to, že za chvilku tam ten stín stejně nebude.

Nakonec, co na tomto světě není pomíjivé?

Dialog

Dialog spolu vedou dva lidé. Osobně si myslím, že jich může být i víc, ale nejsem si pak jistý, jestli se to v tom případě nejmenuje už spíš trialog, oktalog nebo xxlog.

Priority II

Už jste si všimli, že když někdo něco považuje za důležitou práci, kterou máte vykonat, tak vám není nic platné, když uděláte desetkrát tolik při povinnostech, které jsou podle vás mnohem podstatnější? A že čím víc se svoje počínání snažíte vysvětlit a zdůvodnit, tím méně jste chápáni?

Pokud něco takového ještě neregistrujete, ak určitě máte v občanském průkaze v kolonce "stav" zapsáno "svobodný".

Stavitelům mostů

Být stavitelem mostů je nebezpečné. Most je totiž pouze lidská stavba, které slouží k překlenutí jinak obtížně překonatelné překážky, ať již je jí třeba propast nebo řeka. To pak člověk snadno při jeho budování spadne dolů, nehledě na to, že i po dokončení je na věky spoluzodpovědný za to, aby most vydržel a jeho používání neskončilo tragédií.

Když opustíme ryze přízemní a technickou rovinu vidění světa a na místo překážky dosadíme předsudek, nepochopení nebo neznalost, most pak bude budován z jiného materiálu než je ocel nebo beton. Ovšem i tady odpovědnost stavitelů zůstává stejná.

Navzdory tomu je tato profese jedním z nejkrásnějších povolání.

Proč psát

Nelze prožít ani zažít všechno. Z nejrůznějších důvodů, z nichž nejzřejmější jsou fyzické limity.

Jedinou možností, jak toho stihnout víc, je to napsat.

Realita

Přiznat skutečnost není korektní, slušnosti sluší přetvářka. Pokud někdo tabu poruší, tak se stane buďto hrdinou nebo psancem. To častěji. A to přesto, že dnešní doba přeje otevřenosti a individualitě. Ale ani toto přání neplatí absolutně.

Přeju hrdinům, že jim to vyšlo. A právě proto tím víc obdivuju psance.

Spektrum

Je krásné, kolika různými způsoby lze pojmenovat jednu a tu samou činnost. A přesto, že se vždy jedná o totéž, každé pojmenování vyjadřuje jinou nuanci v přístupu těch, kteří se na ní podílejí - třeba od jemnosti nadýchaných peříček až po brutalitu kovárenského bucharu.

Nezáleží ani tak na tom, co za tyto charakteristiky dosadit. Rozhodující je již sama tato možnost. Protože je to právě šíře možností, která dává našemu životu plnost a barevnost.

Ve všem.

Osobně

Mám dost problém s tím, když se do nějakého problému ponořím až příliš, že si ho začnu brát osobně. No a pak jen těžko zachovávám odstup a nadhled. Na místo toho se jen trápím, užírám a stejně tomu většinou nepomůžu.

Zůstat nad věcí, dokázat se na všechno podívat i z druhé strany anebo dokonce druhým přiznat i právo na jiné závěry a řešení se mi z této perspektivy daří jen velice složitě. A pokud ano, tak u toho mám pocit porážky a ponížení.

Vím, že je to špatně, ale pořád si říkám, že opačný pól, tedy lhostejnost, je ještě mnohem horší řešení.

Přesto, že dává větší šanci na delší život bez infarktu.

Priority I

Jsem nervózní z věcí, které můžu ovlivnit jen málo, a které by měly jít mimo mě. Znervózňovat by mne naopak mělo to, na čem se podílím naplno, a co je prakticky zcela v mé režii. Ale to se neděje.

Jenže pokud vládnou emoce, logika a chladný rozum neplatí, ani když si to stokrát poručím a zdůvodním.

Jistě, dobrým řešením by byl dvojnásobný happy end. Naopak tragický závěr by přinesl dvojitý krach, který by alespoň umocnil následující dramatické chvíle.

No a plichta - to je jako neutralizace cukru solí.

Fuj.

Argumenty

Když dochází argumenty, tak je třeba buďto zvýšit hlas nebo urážet soupěře.

Škoda, že ty argumenty tak málo potkáváme.