Půjdu už do školy,
těším se mámo...
a dál to neznám, i když to mělo ještě asi deset veršů a učili jsme se to všichni v posledním ročníku mateřské školy. Legrace byla, že jsme se všichni opravdu těšili, ačkoliv jsme netušili, na co vlastně.
Každý rok se to opakuje, 1. září září v kalendáři.
Co bych za to dal, kdybych se znovu mohl těšit a netušit, na co vlastně.
31 srpna 2008
15 srpna 2008
Ale jenom já vím...
Prázdniny pomalu končí a nechuť, kterou jsem cítil pokaždé, když jsem sem měl něco napsat, vyprchala. Dokonce mě už i napadlo, že blog smažu, ale neudělám to.
Neznám totiž lepší způsob, jak se vyrovnat s okolnostmi, které provázejí život každého z nás, než je popsat. A je jedno, jestli to je něčí nesmyslná zášť, pomluva, radost z velkých událostí a nebo čistě obyčejné věci - maličkosti, jako třeba kontakt se zajímavým týpkem v supermarketu.
Samozřejmě, zejména o těch negativních věcech sem nikdy naplno nenapíšu. Jednak to nic nevyřeší a pak taky nejsem až tak padlý na hlavu.
Konkrétní skutečnosti, které jsou v pozadí, jsou důležité vlastně jenom pro mě.
A navíc, je velice uspokojující, když leckdo může tušit, ale jenom já vím ...
Neznám totiž lepší způsob, jak se vyrovnat s okolnostmi, které provázejí život každého z nás, než je popsat. A je jedno, jestli to je něčí nesmyslná zášť, pomluva, radost z velkých událostí a nebo čistě obyčejné věci - maličkosti, jako třeba kontakt se zajímavým týpkem v supermarketu.
Samozřejmě, zejména o těch negativních věcech sem nikdy naplno nenapíšu. Jednak to nic nevyřeší a pak taky nejsem až tak padlý na hlavu.
Konkrétní skutečnosti, které jsou v pozadí, jsou důležité vlastně jenom pro mě.
A navíc, je velice uspokojující, když leckdo může tušit, ale jenom já vím ...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
