Motivace

Ruština mě nikdy nebavila a učil jsem se jí pouze proto, že v době mé školní docházky byla povinná. Navíc byla k ničemu, co by zajímavého člověk taky našel v ruštině, říkal jsem si tehdy (před víc jak dvaceti pěti lety).

Dnes jsem si vytiskl obrázkovou azbuku (pro neznalé - ruština nepoužívá latinku :-)) a zkoušel po čtvrtstoletí napsat několik řádků. První dva šly ztuha, potom se to rozběhlo. Všechna ta podivná písmenka jako "šč", "ja", "jo", tvrdý i měkký znak skákala na správná místa (skoro).

A co je nejzajímavější, začalo mě to těšit. Už totiž vím, že je to užitečný a krásný jazyk, který budu potřebovat.

Pozitivní přístup je tou nejlepší motivací k učení.

Pravda

Pokaždé, když si kupuju něco nezdravého, zasáhnou mě výčitky svědomí. Je to relativně často, takže bych si mohl zvyknout, ale místo toho je to horší a horší. Já bych se s tím i naučil žít, ale mám strach, k čemu to povede. Protože pravdu je třeba šířit. A žít zdravě přece je pravda.

A tak když vidím, jak maminka kupuje dětem lízatko, mám cukání k ní přijít napomenout ji. Zatím to zvládám, ale až to jednou udělám, určitě se se zlou potážu.

Není se co divit, protože pravda se těžko přijímá.

Zejména, když o ni nikdo nestojí.