Bílým plášťům

Lékařské povolání znám jenom z televizních seriálů, z pozice občasného pacienta a vyprávění kamarádů, kteří titul MUDr. před jménem vlastní. Vím, že zabývat se nestandardními procesy lidského těla, vyšetřovat nejrůznější tekutiny a hmoty a ještě nést riziko špatného rozhodnutí není vůbec jednoduché. Lidé, kteří se pro lékařské povolání rozhodli, si proto zaslouží jistou úctu a uznání.

Tak, jako mezi lidmi jiných povolání i mezi lékaři se najdou všechny možné povahy, charaktery a temperamenty. Přesto se mi zdá, že v některých ústavech je procento těch protivných vyšší než v jiných. Možná je to dáno pracovními podmínkami nebo jinými faktory. Nevím, a je mi to vcelku jedno.

Na úctu a uznání však rozhodně nemají automatický nárok lékaři všichni.

Pozdě

Nejsem rád přímočaře osobní, zejména v takových věcech, jako jsou vztahy a přátelství. Žiju v chybném přesvědčení, že by se o nich nemělo mluvit, ale měly by se poznat beze slov.

Má to jisté výhody, ale i problémy. Možná ne ani tak pro mě samotného, jako pro citlivější lidi v mém okolí. Což mi nevadí, protože si říkám, že jim to mám dost času říct později.

Jenže nemám čas pod kontrolou.

Dojde mi to pokaždé, až je pozdě.

Zhasnout

Kamarád u mě zastavil svým zánovním autem. Zastavil motor, ale nechal rozsícená světla a dali jsme se do řeči. Ta světla mě dost znervózňovala. Nemohl jsem se soustředit na to, co mi říká a tak jsem mu skočil do řeči: "Vždyť ti to vybije akumulátor, zhasni!"

"To nevadí," odpověděl. "Když ho potom nabiju pomalým proudem, bude zase jako nový. "

Fascinovalo mě, jak si ví se vším rady, jak je praktický. Obdivoval jsem ho.

Přesto bych raději ta světla zhasnul.

Historky

Rád vyprávám historky z mládí a dětství. Lze totiž svobodně využívat básnickou licenci (tzn. přehánět) tam, kde skutečné události postrádaly patřičnou dynamiku. A naopak, protože posluchači s touto licencí tak trochu automaticky počítají, nevypadám při nich hloupě ani tehdy, když jsem opravdu byl za vola.

Je taky zajímavé, jak se nebetyčné až destrukční trapasy, o kterých jsem si v okamžiku, kdy se přihodily, myslel, že znamenají konec pro mou pověst, kariéru a duševní zdraví, časem proměňují v zábavné, s lehkostí vyprávěné anekdoty.

Samozřejmě za naplnění určitých podmínek. Tou první jepatřičné využívaní výše zmíněné básnická licence. A tou druhou nutnost, aby u jejich vyprávění nebyl nikdo z těch, co si pamatují, jak to doopravdy bylo.

Důslednost

Bez důslednosti nelze dosáhnout dobrých výsledků.

Nejvíc o tom mluví ti, kterým je tato vlastnost vrozená. Nejspíš proto, aby patřičně naštvali ty, kterým dána nebylo.

Z toho, že to slovo nemám rád, jasně vyplývá, do které skupiny patřím.

Zadarmo

Všechno, co je zadarmo a zároveň kvalitní, je přitažlivé. I když to v drtivé většině případů ve skutečnosti zadarmo není, jenom to tak na první pohled vypadá. Protože úplně zadarmo je to většinou jenom tehdy, když je to kradené.

Takže jestliže něco vypadá jako zadarmo a není to kradené, jsou jen dvě možnosti. Buďto se cena musí zaplatit jiným způsobem a nebo je to dar od Boha.

Vzhledem k životním zkušenostem tu druhou možnost k naší škodě moc nebereme.

Autor

Na psaní příběhů, a zejména jejich vymýšlení, je krásné to, že se jakožto autor můžete dostat do role, která je normálním lidem zapovězena - do role pána nad osudy těch, které jste stvořili.

Nikomu jinému nelze tak komplikovat život a vymýšlet životní katastrofy, jako postavám, do kterých naprojektujete své nepřátele. A naopak, hrdinům kladným lze přikrášlit život vším, co by si člověk sám přál v těch nejrůžovějších snech.

Jenomže jako vše na tomto světě, ani tohle není tak jednuduché,jak by se na první pohled mohlo zdát. Aby totiž příběhy někdo vůbec četl, autor musí respektovat dramatická pravidla. A právě proto si nelze dělat úplně cokoliv. Proto I klaďas občas utrží nějaký šrám a nesympatickému týpkovi je třeba přiznat I nějakou tu dobrou vlastnost.

Škoda, protože jinak by psaní byla ta nejsvobodnější věc na světě, se kterou by se téměř nevyplatilo přestávat.

Peníze a Bůh

Kdysi mi někdo moudrý říkal, že k penězům mají lidé stejný vztah, jako k Bohu.

Když jsem neměl vůbec žádné, tak mě sice zajímalo, jak je získat, ale zase až tolik mě to netrápilo. Co jsem vydělal, to jsem utratil, případně ušetřil proto, abych to mohl utratit o pár let později. Stálo mě to tak pět vteřin času denně.

V okamžiku, kdy jsem nějaké získal (ne moc, to bych tohle nepsal), to bylo jinak. Kam je dát, abych o ně nepřišel? A co když investice nevyjde? Pět vteřin se rozrostlo.

Potvrdilo se, že ten moudrý měl pravdu.

Korekce

Slovo korekce má mnoho významů. Nepříjemnou zprávou je například pro investory na akciových trzích. Znamená pokles kurzů a z toho plynoucí finanční ztrátu.

Korekce je také zostřené vězení uvnitř vězení. V komunistických koncentrácích padesátých let minulého století představovala betonovou nevytápěnou místnost, kde vězeň prakticky neměl nárok na život. A byla-li zostřená, tak ani na postel.

Hrbil jsem se dnes v asi 180 cm vysokém betonovém bunkru příbramského tábora Vojna. Má plochu menšího obýváku a někdy sem zavírali až 40 lidí najednou. A nebo když někoho zastřelili na útěku, tak tam s jeho mrtvým tělem nechali několik dnů i ty, o kterých se domnívali, že o jeho úmyslech mohli něco vědět.

Jsem rád, že jsem něco takového nemusel zažívat na vlastní kůži, a že už se můžu obávat leda tak té korekce akciové.

Nejsem si totiž vůbec jistý, jestli by v opačném případě pro mě odpuštění nezůstalo pouhým slovem bez obsahu.

Slova

Nejsou slova jako slova. Vedle těch slušných existují i neslušná a pak ještě i vyloženě sprostá. Nechám však stranou hlubokomyslnou úvahu o tom, že nezáleží ani tak na slovu samotném, jako spíše na jeho určení a kontextu.

Zjistil jsem, že slova, které se většinou v dobré společnosti nevyslovují, se většinou skládají ze samých souhlásek. Příklad si prosím dosaďte, jedno zda z oblastli vylučování, trávení nebo rozmnožování.

Přemýšlím proto, jestli se jedná o pomstu písmen a nebo jestli některým z nich jako lidé neubližujeme jejich nevhodným řazením.