Neuvěřitelné věci

Občas zůstává rozum stát nad tím, co lidi dokáží. Pán z tohoto stříbrného auta takto zaparkoval v křižovatce a odešel do trafiky si koupit noviny. A nebylo to někde v přeplněném centru Prahy, kde by se to snad i dalo pochopit, ale přímo před výjezdem z poloprázdného parkoviště.

No...

Nejhorší hospoda

Rozhodl jsem se vyhlásit takovou malou soutěž o nejhorší hospodu. Zatím vede tahle brněnská pizzerie. Z mládí si pamatuju, že na jejím místě dřív bývala typická "čtyřka". Rozhodně se tam ale nečekalo 54 minut na jídlo.

Mucha

Je to moravsky, ale prostě nemůžu říkat spisovně moucha tvorovi, který mi neustále těžkopádně bzučí kolem hlavy a kterého se už víc jak hodinu bezvýsledně snažím romáznout včerejšími novinami o zeď.

Tahle mucha se za mnou stěhuje z obýváku do koupelny, z koupelny do ložnice a prudí. Zřejmě za to nemůže, ale já přece taky ne. No a představa, že budu spát a ona mi usedne na obličej nebo dokonce vleze do nosu mi obrací žaludek. Kdoví, na čem seděla před tím. To radeji neusnu celou noc, než tohle zažít. A nebo nezažít, ale myslet si to. To je ještě horší.

Plácací zbraně jsou k ničemu, zítra jdu koupt sprej.

Na muchu.

A taky na toho komára, co sedí v rohu a těší se na doušek čerstvé krve. Mojí krve.

Léto prostě vypuklo.

Fotbal, to je hra

Manchester United právě v Moskvě vyhrál finále Ligy mistrů, přestože jsem to přál Petru Čechovi a Chelsia. Tedy spíš Čechovi. Dokonce jsem mu to přál tolik, že jsem při závěrečném penaltovém rozstřelu měl tep snad 180.

Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Vzhledem k tomu, jak vypadá sestava naší reprezentace pro Mistrovství Evropy (té reprezentace, kterou tak skvělým způsobem řídí všemocný pan Košťál), je doce fajn, že se Petr Čech na nadcházející porážky pomalu připravuje.

Ale snad budu špatným prorokem.

Brýle na čtení

Myslel jsem si poměrně dlouho, že nebudu nikdy potřebovat brýle na blízko. Důvodem bylo to, že od osmi let trpím vadou zvanou myopie (krátkozrakost), a věděl jsem, že paradoxem této vady je zlepšování zraku ke stáří. Ovšem představoval jsem si to jinak.

Je sice pravda, že mně při každoroční kontrole vždy ubude předepsaných dioptrií. Ale ani to nezabránilo pro mě dlouhou dobu naprosto nepochopitelnému jevu - neschopnosti zaostřit na blízká písmenka. Tedy s brýlemi na očích (těmi na dálku). Když je sundám, čtu dobře.

Abych ale rozvláčně nepopisoval symptomy své oční vady, čtu sice bez brýlí dobře, ale ne zase tak dobře, abych nepotřeboval jiné, se kterými čtu ještě líp.

Mám je od tohoto pondělí a jsem s nimi spokojený. Zahájily novou etapu mého života, kdy každým jejich nasazením dávám svému okolí jednoznačný signál:

"Lepší už to nebude".

SMS

Je zajímavé, jak jedna sms může úplně zkazit den. Její autor to při tom zřejmě vůbec nemyslel tak, jak to vyznělo. Prostě jenom napsal to, co považoval za nutné.

Všechno mě přestalo rázem bavit, zajímat, rozbolel mě žaludek a srdce se rozběhlo dvojnásobnou rychlostí. Měl jsem spoustu věcí napsat a udělat, ale nemohl jsem se soustředit. Vykonával jsem proto pouze rutinní úkony a přemýšlel nad co nejvhodnější odpovědí.

Nakonec jsem na ni nepřišel. A asi to bylo dobře, možná by udělala víc škody než užitku.

Zkažený den mi sice nikdo nevrátí, ale třeba jsem alespoň svou neodpovědí nezhoršil vnímání majitele čísla, ze kterého jsem tu nepříjemnou sms dostal.

Tak aspoň něco.

Mzda strachu

Jsem rád, že už konečně přišlo jaro a léto. Prostě sluníčko, teplo, světlo - krása. Ale nic není zadarmo, a platí to tady.

V pátek večer, když už jsem se chystal usnout, se najednou v ložnici ozvalo podivné bzučení. Na mouchu moc velké, na můru moc agresivní. Hodně mě znervózňovalalo, ale nechtělo se mi vstávat.

Deset minut jsme vzdoroval, ale pak jsem se vydal na průzkum. Na skříni seděla obrovská vosa.

Možná by přežila, kdybych se vos tolik nebál...

Takto jsem ji vyzbrojen složenými novinami třemi údery umlátil, a pak vyhodil z okna.

Z tempa

Nejhorší je vypadnou z tempa. Přesně to se mi stalo, když jsem přestal pravidelně psát svůj blog. Přišlo to pomalu a nečekaně, až jsem najednou zjistil, že se mi nic psát už ani nechce.

Vypadl jsem z tempa.

Doufám, že se zase rozběhnu.

Sváteční slovo

Pokud vás zajímá, co jsem povídal 4. května na ČT 1, tak můžete kliknout SEM.