Orientace

Všechno má svoji cenu. Než prodávat pod cenou, je lepší neobchodovat, říkají zkušení. Jiní však tvrdí, že lepší prodat pod cenou, než vůbec. Těžko se to rozsuzuje, vždycky záleží na okolnostech, a ty mohou klidně zapříčinit, že dnes platí první a zítra ráno klidně to druhé.

Rozhodnout se, kdy je co z toho správné, vyžaduje velkou zkušenost, moudrost a prozíravost. A často dokonce ani tohle nestačí, není-li to podepřeno pořádnou dávkou štěstí.

Jenže - jak se má v takto složitém světě orientovat obyčejný člověk?

Snad jen s tou Boží pomocí.

Svedeme to na vedro

A protože předpověď počasí hlásí ochlazení, tak od srpna zase budu pravidelně psát každý večer to, co mě napadne.

Preciznost

Je zajímavé, jak se preciznost projevuje i v naprostých maličkostech. Třeba v sušení prádla. Precizní žena prádlo zásadně věší roztříděné, naprosto technicky stejně.

A přitom to na rychlost sušení nemá vůbec žádný vliv.

Duel nesympatických

V průběhu fotbalového finále dvou mně osobně nejméně sympatických mužstev vyhrála Itálie. Nezasloužila si to, ale protože si to nezasloužila ani Francie, nezbývá, než si počkat další čtyři roky.

Třeba to dopadne líp. Vivat Australie!

Virtuální parašutista

Letadlo pozvolna stoupalo k seskové výšce a moje nervozita rostla. Instruktor otevřel dveře a vydal povel k opuštění letadla. Srdce mi bušilo až v krku. Rozběhl jsem se a skočil. Do tváře mě udeřil proud chladného vzduchu. Otevřel jsem oči a uviděl kolem sebe neuvěřitelný prostor a vychutnával si požitek z letu.

Po chvíli jsem zatáhl za šňůru a nad hlavou se mi otevřel vrchlík padáku. Snášel jsem se k zemi a prožíval neopakovatelné pocity štěstí.

Nikdy jsem ve skutečnosti z letadla neskočil a ani to neudělám, přestože je to můj velký sen. Protože co když to celé vypadá úplně jinak, než jak jsem si to vysnil?

A tak, abych neprožil zklamání, zůstanu pouze virtuálním parašutistou.

Dokonalá sabotáž

Zkusil jsem dnes dodržovat pravidla. Silničního provozu, samozřejmě. S pohledem upřeným na tachometr, abych náhodou nepřekročil povolenou rychlost o 1 km/hod, jsem si to šinul Prahou a evidentně iritoval za mnou jedoucí řidiče.

Ze svého pokusu jsem učinil závěr, že tento způsob jízdy je mnohem nebezpečnější, než to, co jsem provozoval za volantem doposud. Jednak pro sledování tachometru nestíhám koukat na provoz kolem sebe, a navíc místy naprosto nesmyslně blokuju provoz. Čili dokonalá sabotáž přesným dodržováním předpisů.

V druhý den platnosti zákona, kdy sám předseda vlády prohlašuje, že je to zákon špatný, a že musí být přestupková amnestie, bych se rád zeptal: "To nikoho nenapadlo dřív?"

Ale snad se jednou dožiju doby, kdy se naše právo, a to nejen v oblasti silničního provozu, bude řídit principy a nikoliv mrtvou literou.