Ruština mě nikdy nebavila a učil jsem se jí pouze proto, že v době mé školní docházky byla povinná. Navíc byla k ničemu, co by zajímavého člověk taky našel v ruštině, říkal jsem si tehdy (před víc jak dvaceti pěti lety).
Dnes jsem si vytiskl obrázkovou azbuku (pro neznalé - ruština nepoužívá latinku :-)) a zkoušel po čtvrtstoletí napsat několik řádků. První dva šly ztuha, potom se to rozběhlo. Všechna ta podivná písmenka jako "šč", "ja", "jo", tvrdý i měkký znak skákala na správná místa (skoro).
A co je nejzajímavější, začalo mě to těšit. Už totiž vím, že je to užitečný a krásný jazyk, který budu potřebovat.
Pozitivní přístup je tou nejlepší motivací k učení.
21 září 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
>> užitečný a krásný jazyk, který budu potřebovat
krásný bezpochyby, ale užitečný? a potřebný? jakto? :)
Okomentovat