"Co můžeš učiniti hned, neodkládej na zítřek," patří mezi moudra, kterými jsem byl pronásledován od útlého dětství, a která mi lezla na nervy tím víc, čím víc jsem se přesvědčoval o jejich pravdivosti.
Alergie na podobné pravdy mě nepřešla navzdory tomu, že je sám tu více, tu méně důležitě trousím mezi lidmi, nucenými buďto vrozeným slušným chováním, služební podřízeností nebo věkovým odstupem mě poslouchat.
Nemusím snad podotýkat, že tak činím nejvíc tehdy, když se jimi sám naprosto nechystám řídit.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat