Ochota nezištně pomáhat mě překvapuje pokaždé, když se s ní setkám. Zejména proto, že sám se k něčemu takovému musím často nutit a morálně vydírat.
Proč to lidé dělají, když z toho nic nemají? A tak, abych sám před sebou v okamžicích, kdy nemíním být nezištný, obstál, uzavírám:
Nezištní lidé neexistují, ve skutečnosti se jedná pouze o mistry ve skrývání zištných motivů.
Jenom život s tímto způsobem myšlení je opravdu hodně smutný.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat