Ptal jsem se pána, který už dvacet let bydlí na samotě, jestli se tam bojí. Říkal, že ne. To já bych se asi bál - kdyby se třeba někdo začal v noci dobývat dovnitř.
Říkal tedy, že se mu sice občas stává něco nepříjemného, ale že se to musí hned vyřešit. Většinou divné zvuky nejsou ani strašidla ani zločinci, ale špatně dovřená dvířka na půdu v kombinaci s větrem.
Strach má totiž velké oči.
Stejně je ale lepší bydlet v paneláku - pro lidi, jako jsem já.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Souhlasím, jsem to samé - sklep sice potmě projít dokážu, ale proč bych to dělal :)
... ale existují i lidi, kteří takovou samotu vyhledávají (a spí u zřícenin hradů pod širákem, brr) :)
počkej za 4 roky
No asi bych taky nechtela bydlet někde na samotě já potřebuji k žívotu lidi.už tak bydlim sama v garzonce a mam stoho depky:-(nejsem samotářský typ.
Okomentovat