Je hodně složité vegetovat v libovolném společenství, které je vystaveno manýrům zapšklého a protivného dědka (babky), který vše podrobuje nevybíravé a nespravedlivé kritice. Svým způsobem totiž neexistuje řešení - ať uděláme cokoliv, všechno je špatně.
A tak trpíme a žehráme: "Proč tomu někdo neučinil přítrže dávno, když to ještě šlo, před desítkami let? Proč tehdy byli lidé lhostejní k symptomům, které jasně ukazovaly, že to ani jinak nemůže skončit? Kdyby tehdy byli důslední, napomínali, řešili, tak dnes mohl být klid."
A při všem tom žehrání si ani nevšímáme, že někde v naší blízkosti klíčí zárodky nových zapšklých dědků (a babek), co ty současné už brzo víc než plnohodnotně nahradí. A že na nás za pár let budou směřovány stejné otázky, jako my dáváme svým předkům.
A že naše odpověď bude stejná, jako ta jejich - mlčení.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat