Nevím, co prolétlo hlavou chudáka hlemýždě v okamžiku, kdy jsem ho omylem na autobusové zastávce rozšlápl, ale mě to mrzelo strašně. Hlemýžď je na rozdíl od slimáka velice sympatické zvířátko, a nepříjemné křupnutí, které se mi ozvalo pod botou, mě bude ještě dlouho pronásledovat.
Samozřejmě, nic zásadního se vlastně nestalo, svět jde dál. A možná by hlemýžď stejně skončil špatně - buďto uvařený zaživa pro nějakého francouzského gurmána nebo snědený jinak jiným dravcem.
I když to by jeho smrt měla alespoň nějaký užitek, tahle byla zbytečná tím víc, že nastala omylem. A tak třeba bude mít smysl alespoň tento nekrolog, který jsem rozšlápnutému nevinnému tvorovi nad jeho ostatky slíbil napsat.
Třeba si i díky němu začnu příště víc dávat pozor na to, kam šlapu. Jestli náhodou po cestě za svými velkolepými vizemi nedrtím někoho sice bezvýznamného, ovšem zejména
nevinného.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat