Někde hluboko uvnitř svého mozku jsem naprosto svobodný od okolí a ocitám se ve vlastním světě. Má tam přístup pouze ten, koho do něho pustím, a o kterém také rozhodnu, jak ho tam pustím a co tam bude dělat. Platí tam pouze moje moje pravidla a zákony.
Každý z nás má takový svět, lišíme se pouze tím, jak často v něm setrváváme, a samozřejmě i tím, co v něm děláme. Někteří odborníci na duše a jiné s tím související záležitosti se domnívají, že tento náš svět zase až tak tajný není, protože se prolamuje do našeho reálného světa v těch nejneočekávanějších a nejkritičtějších okamžicích. A proto bychom ani ve svém tajném světě neměli dělat nic nepatřičného, aby se na to nepřišlo.
Ale kde to tedy máme dělat?
Zmínění odborníci bryskně odvětí, že nikde, že naše srdce a mysl má být od všeho negativního prostá. A mají rovněž po ruce recept na to, kterak se to srdce a mysl čistí. A abychom měli na výběr, každý z těchto receptů je radikálně odlišný.
Sázejí totiž na to, že do jejich tajného světa nevidíme a v žádné kritické situaci je rovněž nepotkáme.
Jenom ten, o kterém všichni ví, že v krizi obstál, má pochopení.
Do mého světa proto jako jediný může vstupovat takový, jaký skutečně je.
Občas ....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat