Očekávání, výsledky a radost

Nemít iluze a nic nečekat je to nejlepší, když nechci prožít zklamání. Protože i sebemenší zdar je pak vlastně fenomenálním úspěchem.

Když vynechám, jak hrozné je mít velké očekávání, které vyústí v totální krach, tak je docela příšerná ještě jiná věc. Nemít iluze, nic nečekat, pak náhle pocítit šanci na úspěch, který se dokonce i dostaví, ale je "těsně pod laťkou". Třeba jen o pár procentních bodů.

Je to samozřejmě úspěch, ale stejně je vnímaný jako krach i když třeba několikanásobně převyšuje již zmíněný drobný zdar, který následoval jako překvapení po chvílích naprosté skepse.

A tak nezbývá, než dobře zvážit, co v životě přináší více radosti: očekávání a nebo pozitivní konečné hodnocení? No a podle toho se zařídit.

Přičemž se shodneme, že nejlepší je, pokud se dostaví obojí.