Byly doby, kdy jsem se strašně bál zubaře. Tak moc, že jsem k němu chodil až v okamžiku, kdy bylo pozdě. Později jsem pochopil, že je to nesmysl, protože bolest preventivních prohlídek se zdaleka nevyrovná bolesti pořádně hlubokého kazu.
No, a dnes, při kontrole u nové paní doktorky, mi došlo, že nestačí ani to, protože ta předcházející lékařka, kam jsem pět let poctivě co půl roku docházel, měla zřejmě problémy se zrakem. Kdyby totiž viděla dobře, musel bych napsat, že svou práci neuměla, a to bych ve vší úctě k jejímu MUDr. před jménem nerad.
Tak si teď alespoň na tuto dámu vždycky vzpomenu při každém ze zákroků, který mám před sebou. A pokud ne přímo při něm, tak při placení účtu za něj určitě.
Zároveň však při tom budu doufat, že podobným způsobem někdo jiný nevzpomíná na okamžiky, kdy se v dobré víře obracel na mě s očekáváním, že pro něj udělám vše, co je třeba.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat