"To byl ale blbej den," pravila v samoobsluze jedna starší dáma své známé. Stály nedaleko od poklady, kde se právě prodavačka se zákaznicí trumfovaly, kterou z nich teď víc bolí hlava a vůbec všechno.
Po ulici spěchaly desítky lidí. Všichni vypadali tak nějak ztrápeně. Zřejmě celodenního vysedávání u obrazovek počítačů, porad, pohovorů, hukotu strojů, dohadování se s protivnými zákazníky a dalších desítek pracovních úkonů, které byli nuceni vykonávat ani ne tak pro radost, jako spíš pro nutnou obživu.
Když k tomu přičteme, že den před tím to bylo stejné, i týden před tím, měsíc nebo rok či roky a s pozitivní změnou se do budoucna nepočítá...
Co jiného z této perspektivy říct, než "blbej den"?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat