Není to poprvé, není to naposled, ale stejně to naštve. Tím víc, čím je neoprávněnější a z mého hlediska nespravedlivější. A nic na tom nemění ani rozumem odsouhlasený pohled druhé strany.
Psychologické poučky nás vedou k zahájení vyjadřování se v podobných situacích obligátním: "Já cítím...". To abychom nezraňovali partnera. Fungují ale stejně pouze v prvních dvou replikách, pak nám obvykle dojde, že všechno je jinak.
Čili to, že víme jak mluvit, myslíme to dobře a vůbec všechno máme nastaveno pozitivně, ještě nepochopení zabránit nedokáže. K tomu je zapotřebí něco mnohem podstatnějšího.
Mám ale obavy, že do smrti nepřijdu na to, co to je.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat