Významní intelektuálové nákupní centra odsuzují jako chrámy konzumu. Já ne. Naopak, mám je rád. A to nejen pragmaticky rád, protože v nich jako zákazník většinou ušetřím a nebo si to alespoň myslím. Mám je rád skutečně.
Nemají sice vůni vesnických obchůdků se smíšeným zbožím a rodinnou atmosférou, ale nabízejí mnohem víc - příběhy. Každý nákup přinese alespoň jeden. Namátkou: srážka vozíků, z nešikovnosti pramenící neschopnost dostat nakoupené zboží do zdarma nabízené tašky, přečerpaná platební karta u pokladny, zásah ochranky proti zloději - a mohl bych pokračovat dál a dál.
Příběhy ale v nákupním centru zdaleka nekončí. Každý má svou předehru a dohru někde v čase a prostoru, kam sice fyzicky neodhlédnu, ale můžu se tam vydat na vlnách fantazie.
Kdyby nákupní centra stála v časech Shakespeara, Hamlet by určitě vypadal jinak.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
4- ... tak trochu ses na to (jak to říct)...
1-
2-
2
Okomentovat