Buřty nikdy nekupuju a ani nejím. A už vůbec je nekupuju, když jsou prodávány za poloviční cenu vzhledem k tomu, že končí jejich doba trvanlivosti - navzdory relativně přijatelnému vzhledu. Protože zdání klame, to ví každý.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že si celou krabici těchto buřtů do vozíku ke svému nákupu naloží starší a seriózně - zámožně vyhlížející pán. Co s tím bude doma dělat? Chce otrávit manželku? Nebo psa? Neměl bych mu poradit, že jsou i méně bolestivé a kratší formy sebevraždy?
Neřekl jsem nic. Tvrdím, že každý je zodpovědný sám za sebe a svoje konání.
Navíc, pro život jsou mnohem důležitější věci, než ne úplně čerstvé buřty.
I o těch jsem mlčel.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat