Proti slimákům

Slimák španělský je velký nepřítel současných zahrádek. Mnoho mých kamarádů si proto zakoupilo speciální kachny - indické běžce. To jsou zřejmě jediní živočichové, kterým tyhle hnědé španělské potvory chutnají. Ovšem poslouchat zvuky, jak je kachny požírají - to není nic příjemného. A když doma kachny nechcete, asi nejlepší cestou, jak se těchto slimáků zbavit, je chemie. A je třeba začít dřív, než se potvory začnou pářit a o prázdninách snášet vajíčka. Návod, jak na to, najdete například zde.

Komplexní přístup

Řeč o tom, že všechno souvisí se s vším dost často znamená, že někdo chce zamaskovat, že míchá hrušky s jabkama a že má ve věcech guláš. Proto je lepší rčení opatrně modifikovat a oslabit. I když říct, že "hodně věcí spolu souvisí, ale některé už ne," není zdaleka tak úderné. Moje angažování pro nožířskou firmu Mikov v severočekých Mikulášovicích mě přivedlo k tomu, že jsem si musel nastudovat něco o dějinách a také situaci severočeského výběžku. Sudety jako vyšité - německé obyvatelstvo po válce vysídlené. Krásná krajina, ale málo práce a nic moc kulturního vyžití. Prostě i tady "hodně věcí spolu souvisí, ale některé už ne". Je to začarovaný kruh - nejsou příležitosti, lidé odcházejí, a proto se ztrácí další příležitosti. Může v tom zrovna Mikov něco změnit? Dokáže mladým lidem nabídnout, že dělat nože je sexy a že stojí za to, se kvůli nim odstěhovat na Děčínsko? Věřím, že ano. Možná ne letos, ale za pár let určitě. Našlápnuto k tomu má.

Nový web o nožích a lidech

Možná není špatné občas oživit starší projekt, takže třeba s koncem roku 2014 a počátkem 2015 se dostane i na tento blog. A tak jenom pro začátek odkazy na web, který věřím, že by mohl být zajímavý (a na kterém se podílím :-)): www.lideanoze.cz. A vlastně je i zajímavý příběh, který za noži u nás stojí. Je možná příznačné, že jejich výrbu rozběhl člověk, který jim ve skutečnosti ani tak moc nerozuměl - ale byl dobrý obchodník. Víc je možné se dočíst zde.

O naší pravdě

Lež, podvody a zlodějny, kradou všichni. Píše se to v novinách, je to jisté.

Nasazovat psí hlavu se musí.

Co jiného taky dělat?

Měli by přijít noví, čistí a vzdělaní.

Kde jsou, když zatím vždycky přišli hochštapleři nebo neumětelové?

V Blaníku?

Přejeme si to. Co je víc než zbožné přání?

Vysmějeme se těm, co říkají, ať začneme sami od sebe. Nemáme z čeho činit pokání.

Jsme oběti, ne viníci.

A někdo už by taky konečně měl říct pravdu o všem, co se tu děje. Ne svoji pravdu, ale úplnou pravdu.

A pravda nesmí být to, co se nám nelíbí.

Systém

Nevím, jestli si jako já potřebujete udělat pořádek v knihách, stažených souborech pdf a dalším studijním materiálu. Většinou totiž moc dobře vím, že to, co právě teď potřebuji je v nějakém souboru, který jsem si určitě stáhl a uložil. Ale nevím už odkud, nevím kam a hlavně nevím, jak jsem ho pojmenoval.

Je to asi týden, co se mi podařilo najít řešení problému, které se jmenuje Zotero. Jedná se o plugin pro Firefox, ale splňuje všechny moje požadavky a dokonce umí i exportovat bibliografické citace přesně podle normy ISO, vyhledávat, zálohovat se na server a synchronizovat na víc počítačů. A když si připlatíte, budete mít na serveru 1 Gb prostoru (a za víc peněz samozřejmě i víc). To jsem zatím nevyužil, ale nikdy neříkej nikdy.

Kdyby tedy někdo měl podobné potřeby, stahujte a instalujte Zotero.

Nový blog

Po několika letech jsem se rozhodl pro změnu a svůj blog budu nadále psát také na adrese http://jetelina.bigbloger.lidovky.cz, kde ale budu spíš zveřejňovat delší texty. Pro drobné glosy zůstane místo nadále zde.

Ztráta soudnosti

"Mlč, mlč", říkám si a přitom sleduji, jak pořád mluvím a mluvím a není to k dobrému.

Samozřejmě, bude se to asi stupňovat s postupujícím věkem. To ale bude naplňovat zděšením především mé okolí, protože ztráta soudnosti nebolí nejvíc toho, kdo ji ztratil. Ten už ani netuší, že ji někdy (pokud) měl.

Tohle mluvení, co není k dobrému je ale něco úplně jiného. Žel, ani zralejší věk to nespraví, byť jsem v to ve svém mládí hodně doufal.

Vydávám proto tohle svědectví - i na prahu vyššího středního věku dělám stejné hlouposti, co v mládí. Štve mě to, ale řešení vidím jenom jedno.

Že jednoho dne přijde ztráta soudnosti.

Lítost

Je mi líto opilce, kterého vyhánějí z tramvaje, ale je mi líto i těch, které obtěžoval. Je mi líto učitele, který neumí učit, a musí odejít ze školy, ale je mi líto i dětí, které špatně vzdělával. Je mi líto i viníka dopravní nehody, ale samozřejmě taky i lidí, kterým byť nechtěl, tak ublížil. A tak to jde do nekonečna.

I když, možná ne až tam. Těsně před nekonečnem dojdu k závěru, že nejvíc je mi vlastně líto sama sebe.

A proč vlastně ne?

Smutek

Důsledek zklamání a rozčarování
neodezní vtipem.

Klaun je nejen smutný, ale zřejmě i zlý.
Je třeba se ho bát.

Je třeba se bát všech, co smutek šíří.
Nenaplňují očekávání,
nikdy nechtěli.

Smutek je dar.
Možná Danajský, možná pravý.
Těžko říct.

Pán Bůh je daleko, nezasahuje a neléčí.
Nechce nebo nemůže,
vyjde to nastejno.

Anděla by to chtělo,
vládu ale přebírá ten padlý.

Hrdost

Pořád se setkávám s něčím novým a překvapujícím. Všechna překvapení nejsou žel příjemná, pro některá lze použít i synonymum obrovské zklamání, ale takový už je život.

Stejně jsem na sebe hrdý za to, že mi skoro do padesátky vydrželo naivní přesvědčení o tom, že lidé, kteří krásně a ušlechtile mluví a píší, jsou takoví i ve skutečnosti. A že i když už je víc než jasné, že jsou to všechno jenom řeči pro hloupé a neinformované, tak se pro ně snažím pořád najít nějakou omluvu a vysvětlení.

Není to krásné, být hrdý na to, že jsem pitomý?

Školní rok

Konec prázdnin ve mně pokaždé vzbuzuje rozporuplné pocity. Končí léto, blíží se chladna, nevlídna, časy přezouvání pneumatik na ty se zimním vzorkem, po prázdninách houstne provoz, nastává čas sestavování rozpočtů na nový rok a ještě by se dalo vyjmenovat mnoho dalších neradostí.

To všechno u mě vyvažuje vlastně malá drobnost, která je ještě navíc docela škodolibá. Žáci školou povinní musí do školy a já ne. Samozřejmě, musím do práce, kde je to mnohdy ještě horší a namáhavější, zatímco ve škole bylo docela dobře.

Jenomže do školy jsem musel a to musel bylo jiné musel než to, se kterým chodím do zaměstnání. A od toho jsem se osvobodil.

I tak se dá charakterizovat závist.

Ztráty ...

Minulost není a nikdy už nebude, zůstává jenom její interpretace závislá na momentální perspektivě, čili historie. Absolutně objektivní popis minulosti nezískáme, protože neznáme celkový kontext. A ten nám nezachytí žádné současné (a asi ani budoucí) médium.

Realitě se proto můžeme přiblížit snad pouze kritickým zhodnocením konjunkce jednotlivých výpovědí, ovšem pouze za předpokladu správně nastavených kritérií tohoto hodnocení. Ale ani ta nejsou objektivní, protože jsou podmíněna kontextem hodnotícího.

Čili každý popis minulosti je její tvůrčí interpretací, která nutně musí zamlčet to, co nepovažuje za podstatné.

Podezření, že něco významného a důležitého se v dějinách ztratilo, má proto svou relevanci.

Vyzkoušejte

Dlouhou dobu jsem hledal něco, co by mi umožnilo synchronizovat soubory mezi notebookem a mobilem. No a našel jsem tady tohle. Vyzkoušejte :-)

Dvojsmysl

Protože u stejnojmenného příspěvku se mi v diskuzi začalo objevovat neuvěřitelné množství spamů, tak jsem ho smazal a jeho text tady uvádím znovu:

Na druhém významu slov, tedy dvojím smyslu, je založena celá řada slovních hříček. Jsou mistři, kteří dvojsmyslnost dotáhli téměř do dokonalosti. V jejich přítomnosti je pak skoro nemožné říct jakékoliv slovo, aby nebylo okamžitě poukázáno na souvislosti, které do té doby člověka ani nenapadly.

Získat takové mistrovství je ale dvojsečná zbraň. Co si budeme povídat, velká část dvojsmyslů patří do oblasti lechtivých sprosťáren.

A pohybovat se v tomto terénu nemůže zůstat bez důsledků.

Nejtěžším z nich je, že již neexistuje cesta zpátky do nevinnosti.

Entropie II (kauza chleba)

Slíbil jsem, že zveřejním reakci Tesca na můj problém s multicereálním chlebem. Tak tady je:

Dobrý den,
u Multicereálního chleba dodavatel změnil tvar, ale receptura a kvalita by měla být stále shodná. Děkujeme za Vaše upozornění, s dodavatelem i s naší pekárnou se spojíme a vše necháme prověřit.
Věřím, že i nadále budete naším spokojeným zákazníkem.

S pozdravem....

Nesouhlasím, proto jsem ještě reagoval takto:

Díky za vaši reakci,

změna tvaru podle mého (subjektivního) názoru není jedinou změnou (pravda je, že chleba vypadá jinak ve všech prodejnách). Jako zásadní problém vidím zejména že nyní nemá pořádně propečenou kůrku a jinou konzistenci. Škoda, že jsem si původní bochník nevyfotil, porovnání by bylo markantní. Je mi to líto, protože ten původní chleba byl v Praze podle všeho to nejlepší, co bylo k sehnání, ten nový mi nechutná a proto jsem ho přestal kupovat.

Přeji vše dobré

Předpokládám, že tím je kauza uzavřena, chleba se k lepšímu zpátky nezmění, ale já mám aspoň pocit, že jsem pro to udělal všechno, co šlo. Ovšem pokud by k nápravě opravdu došlo, pak hluboce smekám a samozřejmě o tom tady taky napíšu.

Předvolební

Bylo zajímavé sledovat, jak na Andělu vedle sebe stojí dva volební stánky - ČSSD a ODS. ČSSD ho měla větší, měla víc (a hezčích) hostesek, rozdávala zdarma růže a dokonce uvnitř ukazovala dva kandidáty - pana Křečka a ještě nějakého tmavovlasého elegána s oranžovou šálou.

V menším a skromnějším stánku ODS byli jenom dva lidé a rozdávali plakáty. Z davu důchodců, který ukázněně čekal na oranžové růže, k nim proto přešel maximálně každý třetí.

Průzkumy říkají, že volby dopadnou podobně a já k svému zděšení zjišťuju, že je mi to jedno. Nevěřím, že politikům jde o ideje, které hlásají. Není rozhodující, který lídr je mi sympatický a který ne, protože nikdo z nich stejně nebude mít odvahu udělat to, co bude skutečně potřebné.

Dojedeme na politickou korektnost a neochotu podívat se pravdě do očí. Možná ne letos, ale pokud se něco nezmění, tak v dohledné době určitě. Tisknutí peněz na placení dluhů totiž není žádné řešení.

Nechci zadlužovat svoje děti, budu proto volit stranu, která nyní nejseriózněji tvrdí, že chce hospodařit rozumně. Uvidíme jestli to dodrží.

A když ne? Budu pro příští volby hledat nějakou ještě serióznější. Jinou možnost stejně nemám.

Stejně všechny problémy světa vyřeší jednou jedině Pán Bůh.

Zato definitivně.

Entropie

Všechno jde od desíti k pěti. Světová ekonomika, ale ta mě (zatím) tak neštve. Horší je to s chlebem, který donedávna pekli u nás v Tescu. Po deseti letech pobytu v Praze jsem konečně našel chleba, který chutnal jako chleba, vypadal jako chleba a to dokonce i za dva nebo tři dny. Zázrak.

Co se může pokazit, to se samozřejmě pokazí. Chleba prodávají dál, jmenuje se stejně (multicereální), stojí stejně (hodně), ale vypadá jinak a hlavně nechutná. Z malého bochníku s propečenou kůrkou se stala rozměklá hmota, která se drolí a matlá.

Ptal jsem se na informacích, co se to s chlebem stalo. Koukali na mě jako na blázna, usmívali se a prý že neví, že je to možná jiným pekařem. A nic se nezměnilo, přitom je to už skoro měsíc.

Dnes jsem proto napsal na centrálu dotaz, co je s chlebem a netrpělivě očekávám odpověď. Podle mých zkušeností mi přijde něco ve smyslu, že chleba odpovídá přísným standardům a normám Tesca, a že se mi to jenom zdá.

No, uvidíme. To, co mi přijde, tady každopádně zveřejním.

A zatím budu hledat nějakou dobrou pekárnu.

Všechno špatně

Kdybych se řídil jenom tím, co bych si přál, tak bych zřejmě nedělal co dělám, nežil, kde žiju a pravděpodobně by se mnou taky nemluvila velká většina těch, co mě považují za slušného člověka.

Kdybych se na druhou stranu řídil jenom tím, co se má a co je z hlediska okolí správné, aniž bych do toho zatahoval svoje přesvědčení a touhy, tak by to platilo také, ale pohyboval bych se asi na opačném konci společenského žebříčku. Ovšem nesměl bych se na sebe dívat do zrcadla, protože by se mi taky nemuselo dělat dobře.

Pouhý rozum špatně, pouhé city taky špatně.

A kompromis?

Samozřejmě, co jiného mi zbývá.

Ale je to taky špatně.

Jsme

Nebyli jsme, jsme a zase nebudeme. To, co bylo před tím, než jsme mohli říct "jsme" nám může být jedno.

V tom současném "jsme" se potkáváme, rozcházíme, míjíme, poznáváme, zklamáváme, bavíme, nudíme, předpokládáme - žijeme.

To, co bude pak, je velká neznámá.

Zdá se ale, že její výsledek je závislý právě na tom současném "jsme".

Poklad

Nic není jak se na první pohled zdá. Skutečnou realitu ani poznat nejde, protože bych ji musel sám žít a stejně bych si nemohl být jistý tím, že ji nezkreslím pouze tím, že ji budu tlumočit dál.

A tak prohlášení obou stran sporu znějí vždy stejně logicky. Na jednu či druhou stranu se stejně přidáváme spíš pod vlivem sympatií a emocí než na základě chladné analýzy faktů. Možná bychom se hodně divili (a nebo třeba i hodně styděli), kdybychom znali pravé důvody našich postojů.

Proč se pak vůbec snažit shromažďovat logické a podložené argumenty a pídit se pokud možno po co nejobjektivnější pravdě?

Protože to ocení soud historie.

My u toho už zřejmě nebudeme, ale "kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce".