Potkávám lidi a strašně by mě zajímalo, co si doopravdy myslí. Nevěřím totiž tomu, že je to vždycky shodné s tím, co říkají nebo jak se tváří. Dlouho jsem si sice myslel, že lidi jsou ve skutečnosti mnohem lepší, než vypadají, ale čas a životní zkušenosti mě přesvědčují o opaku. Nesu to těžce.
Nemám rád tlusté psychologické knihy, které tvrdí, že podle pohybu dlaní, náklonu těla a dalších neverbálních projevů lze skutečné myšlenky velice dobře identifikovat. Každého psychologa (ať už toho s diplomem nebo samouka, co aspoň dvě podobné knihy v životě přečetl), který si myslí, že to umí, si proto podezřívavě měřím.
Jestli je šarlatán, dobře mu tak. A jestli má pravdu, musím ho za šarlatána prohlašovat, aby mu nikdo neuvěřil to, co vyčetl z mých pohybů a gest.
Důvod je jednoduchý. Čas a životní zkušenosti ukazují, že ani já nejsem výjimka, pokud jde realitu skrytou pod povrchem hezkých slov.
Nesu to těžce.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat