Při srovnání těch starých časů s těmi současnými začíná být skoro jisté, že ty současné jsou mnohem horší. Tenkrát bylo totiž všechno tak nějak větší, lepší, opravdovější. Člověk měl prostě štěstí, že byl mladý tenkrát, a ne teď.
Taky jsme byli údajně drzí, ale tak nějak jinak, protože ta naše domělá drzost měla smysl. Byl to protest, nebyla to drzost pro drzost, jako to vidíme dneska.
Taky jsme poslouchali nahlas bigbít, ale ten měl hodnotu. Dnešní muzika - to už tady všechno bylo. A navíc jsou ti současní mladí hluší, protože tak moc nám to zase tenkrát neřvalo.
Vrátit se do starých časů prý znamená omládnout. Nikoliv fyzicky, ale psychicky.
I když, nejsem si tím zase tak úplmě jistý.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat