27 října 2010

Hrdost

Pořád se setkávám s něčím novým a překvapujícím. Všechna překvapení nejsou žel příjemná, pro některá lze použít i synonymum obrovské zklamání, ale takový už je život.

Stejně jsem na sebe hrdý za to, že mi skoro do padesátky vydrželo naivní přesvědčení o tom, že lidé, kteří krásně a ušlechtile mluví a píší, jsou takoví i ve skutečnosti. A že i když už je víc než jasné, že jsou to všechno jenom řeči pro hloupé a neinformované, tak se pro ně snažím pořád najít nějakou omluvu a vysvětlení.

Není to krásné, být hrdý na to, že jsem pitomý?