29 května 2006

Kdyby

Kdybych tak člověk věděl, co jednou bude, hned by byl chytřejší. Pravda, nebylo by třeba vědět úplně všechno, ale leccos by pomohlo.

Žel, není to možné. A proto je třeba přijmout opatření. Třeba když už svrbí jazyk (nebo klávesnice) a člověk hoří touhou se už už k něčemu vyjádřit, chce to hezky chvilku počkat. Není to odvážné, není to avandgardní, ale je to bezpečné. Vždycky je přece lepší mít vítr v zádech než ve tváři a plavat po proudu.

Naštěstí se pořád ještě najdou ti, kteří tuhle moudrost ostentativně ignorují.

26 května 2006

Nikdo není imunní

Přisedli si ke mně v restauraci, kde jsem byl na obědě. Byli mladí a free, na první pohled jim nic neříkal konzum a věci s ním spojené.

Není slušné poslouchat, ale u jednoho stolu to jinak nejde. Celou dobu řešili jak už už dokončí školu a konečně se dostanou do pořádného byznisu. A až tam budou, tak budou makat od rána do noci, aby kolem čtyřicítky mohli být za vodou.

Prostě prachy dostanou skoro každého.

24 května 2006

Nesnáším obchodníky

Kdybych si měl vybrat s kým pokud možno nechci mít nic společného, tak to budou jednoznačně obchodníci. Nevadí mi, že chtějí za každou cenu vydělat, od toho tady jsou. A vlastně mi ani nevadí, že chtějí vydělat na mně, na kom jiném by taky mohli?

Irituje mě ale skutečnost, že se čistokrevným obchodníkům mistrně podaří navodit ve mně pocit, že jsem to vlastně já, kdo je chce přechytračit a kdo na nich chce vydělat za hranou slušnosti.

S tím, že mně nakonec oškubou, počítám. Ale proč mi k tomu ještě vnucují vinu za své vlastní duševní pochody?

22 května 2006

Snad vydržím

Jak se blíží volby, tak vzájemné osočování politků už začíná přerůstat snesitelnou míru. Urážky, napadání, žaloby, pomluvy. Zahrávají si, protože slušným lidem může dojít trpělivost a nebudou volit nikoho.

Ale jen jestli to není právě od těch neslušných politiků správná taktika, protože doufají, že pak se nechají zvolit hlasy těch, kteří jsou stejní jako oni - někdy se jim říká poněkud expresivně - lůza.

Snad tedy budu mít po zbytek volební kampaně dostatek trpělivosti. Ne, že by můj hlas něco vytrhl, ale jsou věci, které se vzdávat nemají, ani když to vypadá čím dál tím míň nadějně.

19 května 2006

Úspěch

Zdá se mi, že velké věci se většinou rodí tak nějak mimochodem. Ne, že by za nimi nestála dřina, talent a peníze. To v každém případě.

Slovem mimochodem rozumím fakt, že jejich autor neměl žádné přelomové dílo v plánu, a ono mu vyšlo z relativně normální činnosti (objev penicilínu). A naopak, když někteří moc a moc toužili velkou věc vybudovat, nedopadli dobře ani oni, ani jejich projekty (myšlenka komunizmu a její propagátoři).

I když to vím, stejně v skrytu duše doufám, že z některých mých obyčejných nápadů ...

třeba jednou...

17 května 2006

Vítězství

Vybojoval jsem slavné vítězství. Porazil jsem hypermarket světového jména, respektive jeho neochotné zaměstnance. Po více jak hodinovém jednání, kdy jsem s úsměvem stále dokola opakoval, že podle zákona mám právo na vyplacení rozdílu mezi cenou uvedenou v regále a cenou mně účtovanou, rezignovali.

Získal jsem tři stovky, ale zejména pořádnou porci sebevědomí, protože brunátnou tvář vedoucího úseku, který mi nakonec na příkaz své nadřízené musel částku vyplatit, si budu pamatovat ještě dlouho.

Asertivita, to je ale věc!

16 května 2006

Rozpoznávání

Někdo zdroje poskytuje, jiný je čerpá. A když vyschnou, odchází hledat nové. Bohaté zdroje přirozeně přivolávají ty nejlačnější čerpače. Těch jsou dva druhy. Jedni za čerpání nabízejí skutečnou protihodnotu, druzí pouze předstíranou.

Pokud je člověk poskytovatel, potřebuje je od sebe rozeznat.

Klíčem by mohlo být třeba i to, že všechno je trochu jinak, než se jevilo na první pohled.

12 května 2006

Výměna generací

Dnes jsem se pokusil pustit svému synovi Davidovi DVD skupiny Pink Floyd "The Wall", tedy hudbu máho mládí, kterou jsem nikdy nesměl poslouchat moc nahlas. Zajímal mě jeho názor.

Zřejmě to byla chyba, protože po dvou skladbách začal s plnou arogancí svých čtrnácti let vyslovovat tak jednoznačné soudy a odsudky celého projektu, že mi hladina adrenalinu stoupla minimálně na dvojnásobek. Takhle jsem v jeho věku kritizoval jen Milana Chladila a dechovku!

Ale protože za nějakých pětadvacet let bude ve stejné roli, jako já, je všechno tak, jak má být.

Jen maličkost mi tu nehraje - nechápu, proč mi pořád říkal, ať to nepouštím tak nahlas.

11 května 2006

Dar kritiky

Nic mě nenaštve víc, než když někdo kritizuje to, co jsem pracně a s obrovským úsilím vytvořil. Když to kritizuje někdo, o kom jsem si stoprocentně jistý, že by to sám nikdy nedokázal, naštve to dvojnásobně. A pokud má k tomu ještě navíc i pravdu, jsem napálený alespoň desetkrát tolik.

Holt ty nejúčinnější léky bývají většinou nejvíc nechutné.

Protože co člověka nezabije, to ho posílí.

10 května 2006

Druhý bejt v Praze

Zjistil jsem včera, že na adrese www.bejt-praha.cz jsou stránky pražské židovské komunity, která se jmenuje stejně jako můj blog.

Přeji jim vše dobré a to jméno - to jsem opravdu neopsal :-).

09 května 2006

A bude ...

Co tě to popadlo, myslet si, že se lidé nemění? Jak se jenom můžeš domnívat, že to nemyslí tak, jak se tváří? Přece bys kvůli tomu k nim nepřistupoval s přehnaným podezřením?

Samozřejmě, neumíš to pojmenovat. Je to jenom pocit, který nejde dokázat. Raději podobná podezření ani nevyslovuj. Stejně ti nikdo neuvěří.

Dokud na tvoje slova nedojde.

Ale to už bude pozdě, takže to je stejně jedno.

08 května 2006

Míra

Klouzání po povrchu věcí je činnost příjemná a nenáročná. Nezdržováním se detaily a podrobnostmi člověk získává zdánlivý rozlet i rozhled, protože všechno je krásně jednoduché, jasné a přehledné. Žel nepravdivé.

Šťourání se v maličkostech, pitvání prkotin a kutání v hlubinách pak zase všechno komplikuje a přivádí do života jednu velkou nejistotu a pochybnost.

Najít mezi oběma krajnostmi tu správnou míru dokáže pouze člověk rozumný a moudrý.

Tak až ho potkáte, dejte vědět, potřebuji se ho zeptat, kde ta míra leží.

07 května 2006

Nic nového

Žádné nové chutě, všechno už tady bylo. A je jedno, jestli jde o jídlo, zábavu, drama nebo ještě něco jiného. Vyšší dávky pomáhají jen krátkodobě, pokud vůbec.

Řešením bude jenom něco úplně nového.

Zvenčí.

05 května 2006

Bojkot

Nemám rád jednu pokladní v naší samoobsluze. Trošku páchne potem, ale to se dá pochopit. Horší je, že je protivná, drzá a neochotná. Měl jsem pocit, že si zasedla zvlášť na mě, ale po čase jsem si všiml, že se tak chová ke všem zákazníkům.

Když to nevadí vedoucím prodejny, je to jejich věc. Ale já se zařekl, že jestliže bude u pokladny tahle dáma, budu ji bojkotovat. A opravdu jsem to vydržel několik měsíců. Pravda, nebylo to vždycky jednoduché, a stálo to hodně času, protože někdy to znamenalo jít dokonce nakupovat do jiného, vzdálenějšího obchodu. Ale když už jsem se jednou zařekl ...

Až dnes jsem to vzdal. Spěchal jsem a zatímco vedlejší pokladna byla zahlcena několika obrovskými nákupy, u této dámy nebyli téměř žádní lidé. Její chování se za celou dobu stejně nezměnilo, je pořád neochotná a protivná, bojkot se tedy evidentně minul účinkem.

Zřejmě to bude i tím, že jsem jí o svých výhradách nikdy nic neřekl.

04 května 2006

Tvořivý k likvidaci

K tomu, aby člověk mohl tvořit, musí dávat prostor i druhým lidem kolem sebe. I proto tvořivý člověk nemá myšlenky ani čas na nějaké mocenské hry a choutky, není posledlý touhou ovládat okolí ani žádnou jinou sociální patologií.

Z toho plyne, že tvořivý člověk není nebezpečný světu, ale zato je smrtelně nebezpečný všem, kteří výše uvedené nezdravé choutky mají. A to je důvod, proč usilují o to, aby byl dříve či později zlikvidován.

Dost často v tom slaví úspěch. Ovšem naštěstí výhradně dílčí.

02 května 2006

Magistra vitae

Jak se varovat toho, aby si člověk o sobě nemyslel, že se proti němu spikly všechny organizace světa jen proto, aby nemohl splnit své poslání - změnit a konečně reformovat svět? Přece kdo jiný by mohl...

Mně pomáhá pohled do nedávné historie. Tam už podobných bylo...

Žel, rodí se pořád.

01 května 2006

Pro dobrotu ...

"Pro dobrotu na žebrotu," platí už dávno a platnost tohoto přísloví se mi stále znovu a znovu potvrzuje. Nejčastěji v okamžicích, kdy se opravdu snažím, ale výsledek mého snažení není stoprocentní.

Lidi prostě neocení snahu, ale výsledek. A vůbec jim nezáleží na tom, jestli ho bylo dosaženo levou zadní nebo za ním stojí roky usilovné dřiny.

Pouštět se do úkolů, které nemohou dopadnout dobře, protože k jejich zdárnému splnění chybí všechny předpoklady, může jenom blázen.

A nebo ten, kdo se oženil.