28 prosince 2008

Prostředí

Není sporu o tom, že z věcí, které nás limitují, patří prostředí, ve kterém žijeme, k tomu nejdůležitějšímu. A stejně, jako nepřekročíme vlastní stín, nezbavíme se ani tohoto omezení. To je bez diskuze.

Rozhodně to ale není výmluva pro to, jak žijeme a co děláme. Lidé, kteří vyrostli v hrozném prostředí přece automaticky nemusí být sériovými vrahy.

A stejně tak moje prostředí nesmí být mírou všeho ostatního a všech ostatních.

Tomu se říká bezohlednost, a to i tehdy, když je to myšleno maximálně upřímně.

18 prosince 2008

Mrcha

Je to mrcha. Sedne si, a ani se nehne. Přijde v nejmíň vhodnou chvíli, když jeden neví, kam by skočil. Přitom když si člověk před pár okamžiky nudou okusoval nehty, nebylo po ní vidu ani slechu. A to by snad ani tak nevadila.

Kdyby se s ní alespoň šlo domluvit - nejde. A ani když si na ni člověk vezme pomocníky, neodejde. Jenom se na chvilku schová a pak je tady znova. A ještě nesnesitelnější, než před tím - to z pomsty.

Napsat, že je to tím, že je ženského rodu, by nebylo slušné, a už vůbec ne pravdivé. Není to rodem, je to povahou. Kdyby se aspoň trochu zastyděla za všechno to, co už zavinila, ale to ona ne.

Potvora.

Únava.

Předsudky

Zjistil jsem, že trpím předsudky. Ani ne tak rasovými nebo náboženskými, ale předsudky vůči některým povoláním. Zřejmě za to můžou první představitelé některé profese, které jsem v životě potkal, abych ji již nikdy neměl rád.

A jak k tomu přijdou ti slušní, ostatní a úplně jiní?

Musí se s tím prostě smířit.

Navíc, stejně jim to neřeknu.

16 prosince 2008

Mlčení

Je hodně složité vegetovat v libovolném společenství, které je vystaveno manýrům zapšklého a protivného dědka (babky), který vše podrobuje nevybíravé a nespravedlivé kritice. Svým způsobem totiž neexistuje řešení - ať uděláme cokoliv, všechno je špatně.

A tak trpíme a žehráme: "Proč tomu někdo neučinil přítrže dávno, když to ještě šlo, před desítkami let? Proč tehdy byli lidé lhostejní k symptomům, které jasně ukazovaly, že to ani jinak nemůže skončit? Kdyby tehdy byli důslední, napomínali, řešili, tak dnes mohl být klid."

A při všem tom žehrání si ani nevšímáme, že někde v naší blízkosti klíčí zárodky nových zapšklých dědků (a babek), co ty současné už brzo víc než plnohodnotně nahradí. A že na nás za pár let budou směřovány stejné otázky, jako my dáváme svým předkům.

A že naše odpověď bude stejná, jako ta jejich - mlčení.

09 prosince 2008

Naivita

Nechat se jedním podvodníkem ošidit celkem 78 krát, na to musí být člověk už kabrňák. Navíc, je-li podvodníkem pochybné individuum a jedná se částku ve výši 25 miliónů. Ale ono se to opravdu stalo.

Na konto okradeného mnohý asi poznamená něco ve smyslu "dobře mu tak", tohle přece už hraničí se zdravým rozumem. Asi ano, ale proč "dobře mu tak"?

Naivita a dětinská důvěřivost by měly být přece mnohem spíše předmětem lítosti, než satisfakce.

I když, zadluženému chudákovi stejně nepomůže to, co si o něm myslíme.