Systém

Nevím, jestli si jako já potřebujete udělat pořádek v knihách, stažených souborech pdf a dalším studijním materiálu. Většinou totiž moc dobře vím, že to, co právě teď potřebuji je v nějakém souboru, který jsem si určitě stáhl a uložil. Ale nevím už odkud, nevím kam a hlavně nevím, jak jsem ho pojmenoval.

Je to asi týden, co se mi podařilo najít řešení problému, které se jmenuje Zotero. Jedná se o plugin pro Firefox, ale splňuje všechny moje požadavky a dokonce umí i exportovat bibliografické citace přesně podle normy ISO, vyhledávat, zálohovat se na server a synchronizovat na víc počítačů. A když si připlatíte, budete mít na serveru 1 Gb prostoru (a za víc peněz samozřejmě i víc). To jsem zatím nevyužil, ale nikdy neříkej nikdy.

Kdyby tedy někdo měl podobné potřeby, stahujte a instalujte Zotero.

Nový blog

Po několika letech jsem se rozhodl pro změnu a svůj blog budu nadále psát také na adrese http://jetelina.bigbloger.lidovky.cz, kde ale budu spíš zveřejňovat delší texty. Pro drobné glosy zůstane místo nadále zde.

Ztráta soudnosti

"Mlč, mlč", říkám si a přitom sleduji, jak pořád mluvím a mluvím a není to k dobrému.

Samozřejmě, bude se to asi stupňovat s postupujícím věkem. To ale bude naplňovat zděšením především mé okolí, protože ztráta soudnosti nebolí nejvíc toho, kdo ji ztratil. Ten už ani netuší, že ji někdy (pokud) měl.

Tohle mluvení, co není k dobrému je ale něco úplně jiného. Žel, ani zralejší věk to nespraví, byť jsem v to ve svém mládí hodně doufal.

Vydávám proto tohle svědectví - i na prahu vyššího středního věku dělám stejné hlouposti, co v mládí. Štve mě to, ale řešení vidím jenom jedno.

Že jednoho dne přijde ztráta soudnosti.

Lítost

Je mi líto opilce, kterého vyhánějí z tramvaje, ale je mi líto i těch, které obtěžoval. Je mi líto učitele, který neumí učit, a musí odejít ze školy, ale je mi líto i dětí, které špatně vzdělával. Je mi líto i viníka dopravní nehody, ale samozřejmě taky i lidí, kterým byť nechtěl, tak ublížil. A tak to jde do nekonečna.

I když, možná ne až tam. Těsně před nekonečnem dojdu k závěru, že nejvíc je mi vlastně líto sama sebe.

A proč vlastně ne?

Smutek

Důsledek zklamání a rozčarování
neodezní vtipem.

Klaun je nejen smutný, ale zřejmě i zlý.
Je třeba se ho bát.

Je třeba se bát všech, co smutek šíří.
Nenaplňují očekávání,
nikdy nechtěli.

Smutek je dar.
Možná Danajský, možná pravý.
Těžko říct.

Pán Bůh je daleko, nezasahuje a neléčí.
Nechce nebo nemůže,
vyjde to nastejno.

Anděla by to chtělo,
vládu ale přebírá ten padlý.

Hrdost

Pořád se setkávám s něčím novým a překvapujícím. Všechna překvapení nejsou žel příjemná, pro některá lze použít i synonymum obrovské zklamání, ale takový už je život.

Stejně jsem na sebe hrdý za to, že mi skoro do padesátky vydrželo naivní přesvědčení o tom, že lidé, kteří krásně a ušlechtile mluví a píší, jsou takoví i ve skutečnosti. A že i když už je víc než jasné, že jsou to všechno jenom řeči pro hloupé a neinformované, tak se pro ně snažím pořád najít nějakou omluvu a vysvětlení.

Není to krásné, být hrdý na to, že jsem pitomý?

Školní rok

Konec prázdnin ve mně pokaždé vzbuzuje rozporuplné pocity. Končí léto, blíží se chladna, nevlídna, časy přezouvání pneumatik na ty se zimním vzorkem, po prázdninách houstne provoz, nastává čas sestavování rozpočtů na nový rok a ještě by se dalo vyjmenovat mnoho dalších neradostí.

To všechno u mě vyvažuje vlastně malá drobnost, která je ještě navíc docela škodolibá. Žáci školou povinní musí do školy a já ne. Samozřejmě, musím do práce, kde je to mnohdy ještě horší a namáhavější, zatímco ve škole bylo docela dobře.

Jenomže do školy jsem musel a to musel bylo jiné musel než to, se kterým chodím do zaměstnání. A od toho jsem se osvobodil.

I tak se dá charakterizovat závist.