15 října 2007

Umělec

Správný umělec by měl mít dlouhé vlasy, nedbalé oblečení a jiskru v oku (pokud není právě v depresi nebo v tvůrčí krizi, protože obojí k němu rovněž nerozlučně patří).

Ale hlavně musí tvořit - psát, malovat, skládat hudbu, recitovat, hrát, sochat, tančit, zpívat, filmovat, preludovat, případně fotografovat nebo kamerovat.

Být slavný a bohatý je pak ne nezanadbatelný bonus,

který se však nezřídka dostaví až po umělcově smrti.

10 října 2007

Gender

Malý chlapeček fascinovaně pozoroval televizor vystavený na polici supermarketu a nevnímal okolí. Nesledoval v něm ale pohádky. Jeho malá, ani ne čtyřletá duše, se nechávala unášet krásou techniky.

Holčičky v jeho věku tohle nikdy nepochopí.

Ani když vyrostou.

08 října 2007

0:2

Po čtrnácti letech Slávia konečně vyhrála na Letné derby. Mám radost, i když v podstatě o nic nejde, a jak říkávala moje babička: "Chleba lacinější nebude".

Vidím to tak, že dokud se na Letnou nevrátí kázeň, vedení bude schvalovat hulvátství, sprostotu a aroganci, tak to lepší nebude.

Jako slávista bych byl ale rád, kdyby na to nepřišli ještě dlouho.

Kromě toho že prohrávají, jsou totiž arogantní takyhvězdy docela zábavné . Tím víc, že si to samy ani neuvědomují.

07 října 2007

Důvěra

Důvěřovat lidem je problematické a dost často se to nevyplatí. Protože jsou to lidi a u nich jeden nikdy neví. A nebo ví a proto raději nedůvěřuje. Důvěřoval totiž jen dokud nevěděl.

Paradoxně k tomu však pociťuju velkou frustraci, když cítím nedůvěru vůči své osobě. Jako kdybych někoho už zklamal. ..

Samozřejmě, že jsem zklamal.

Jenže to umím zdůvodnit tak, aby každý mohl pochopit, že to jinak nešlo.

Tím spíš je mi divné, že mi pořád důvěřuje samotný Pán Bůh.

04 října 2007

Abstrakce

Stejně si myslím, že to mám těžší než malíři nebo skladatelé, protože se mi špatně zachází s pocity. Slova a věty v próze jsou totiž příliš konkrétní a neumožňují pouhé abstraktní vyjádření nálady či pocitu.

V zajetí faktů, stylistiky, logiky, vtipu a pointy se abstrakce buduje obtížně. A ani kdyby fakta chyběla, stylistika se dala stranou, logika zapomněla, vtip nepoužíval a o pointu nešlo, stejně by nevznikla abstrakce, ale blábol.

Mám to těžší, ale na druhou stranu mě naplňuje hrdostí, že próza je jediným uměním, které umí vyvolat abstraktní náladu či pocit výhradně prostřednictvím realisticky líčených skutečností.

Omezené možnosti totiž bývají nejsilnější zbraní.

Když se umí naplno a správně využívat.