Stejně si myslím, že to mám těžší než malíři nebo skladatelé, protože se mi špatně zachází s pocity. Slova a věty v próze jsou totiž příliš konkrétní a neumožňují pouhé abstraktní vyjádření nálady či pocitu.
V zajetí faktů, stylistiky, logiky, vtipu a pointy se abstrakce buduje obtížně. A ani kdyby fakta chyběla, stylistika se dala stranou, logika zapomněla, vtip nepoužíval a o pointu nešlo, stejně by nevznikla abstrakce, ale blábol.
Mám to těžší, ale na druhou stranu mě naplňuje hrdostí, že próza je jediným uměním, které umí vyvolat abstraktní náladu či pocit výhradně prostřednictvím realisticky líčených skutečností.
Omezené možnosti totiž bývají nejsilnější zbraní.
Když se umí naplno a správně využívat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat