30 dubna 2006

Kdo to zaviní?

Když jsem dnes viděl ležet na silnici mladou ženu, zastavil jsem auto a běžel k ní. "Stalo se vám něco?" Pomalu se zvedala za země a říkala, že má něco s nohou, že jí nedávno sundali sádru, a ať ji prý odvedu domů.

No, po pár krocích jsem poznal, že něco s nohou asi má, ale hlavně že je namol. Dovedl jsem ji sice do domu, kde bydlela, ale do třetího poschodí jsem ji už vléct odmítl. Proč ženská pije, když není zdravotně v pořádku?

Mám na to smůlu - když vidím někoho, kdo vypadá v nouzi a potřebný, zatím se pokaždé jednalo o opilce.

Nemám chuť pomáhat opilcům, a proto se k lidem, co vypadají potřebně, vydávám stále s větší a větší váhavostí. A možná, až se ještě párkrát zklamu, tak jednou už nezastavím, nepomůžu - a právě to bude ten případ člověka, který pomoc skutečně bude potřebovat.

Zaviní to pak ti opilci z minulosti nebo já sám?

Opilci vinu unesou a svědomí nějak ukecám. Snad ...

26 dubna 2006

Zrcátka

Dopravní zácpa zvedá hladinu adrenalinu zúčastněným řidičům a obsah výfukových plynů okolnímu ovzduší. Nic z toho není pozitivní a nikdo nemá dopravní zácpy rád.

Prošel jsem si ve vztahu k nim již fází vzteku, rezignace a nyní se nacházím v okamžiku, který bych mohl nazvat "zpozitivňování". Vypadá to sice jako opsané z pseudopsychologické knížky americké proveniencë o budování úspěchu, jenže mně to funguje.

Objevil jsem totiž úžasnou věc - zpětné zrcátko, kterým koukám na pasažéry a řidiče za mnou stojícího vozidla, a u toho si vymýšlím jejich životní příběhy.

Slušné to není, někdo by dokonce řekl, že je to voyaerství. Ale aspoň to nevypadá tak hloupě, jako civět na chlapa ve vedlejším pruhu, jak se dloube v nose.

Vždycky je totiž míň bolestivé dívat se zrcátkem na druhé, než na sebe.

24 dubna 2006

bejt blog

"Nebuď příliš spravedlivý, ani příliš moudrý, proč by ses měl zničit?" Tak nějak to stojí v biblické knize Přísloví a je škoda, že si to neberou lidi víc k srdci.

Zejména ti věřící, co to myslí strašně dobře a chtějí ukázat, jak jim víra pomáhá a jak by ti ostatní měli dělat totéž, co oni.

Věřící má být světlem a solí. Ovšem ne v očích.

18 dubna 2006

Moudra

Člověk se nejvíc naštve sám na sebe tehdy, když mu druzí nic nevyčítají. O to víc má tendenci se trestat.

Protože vinu je pokaždé nutné něčím vykoupit.

Nebo někým.

14 dubna 2006

Očekávání

Hned zrána jsem se pustil do opravy poklopu na transportním tácu pro zákusky. Zní to vznešeně, ale mým úkolem bylo zasunout malou umělohmotnou západku do příslušného otvoru, aby se poklop mohl upevnit a chránit obsah tácu během jeho nezbytné cesty. Prý to zvládnu.

Na třetí pokus jsem trochu víc zabral a podařilo se mi rozlomit celý kryt. Západka se sice dostala na místo, ale celé zařízení je teď na vyhození. Možná protože to bylo ráno, byl dobrý tlak vzduchu nebo se to ode mne čekalo, celá záležitost se komentovala v odlehčeném tónu a nevnesla ani kapku stínu do rodinného života.

Odpoledne jsem byl v hypermarketu, kde mladý manželský pár řešil závažný problém. Žena totiž dostatečně nezdůraznila, že se bude podnikat velký nákup, a proto se muž vybavil pouhým košíkem místo nákupním vozíkem. Z košíku teď přetékaly potraviny a muži přetékalo sebeovládání. K pobavení všech spolunakupujících atmosféra houstla v okruhu tří metrů od jejich rádoby ztišeným hlasem vedené diskuze.

Zřejmě se tak stalo proto, že už bylo odpoledne, tlak vzduchu se poněkud pokazil a navíc, kdo ví, co kdo z těch dvou od toho druhého vlastně čekal.

Rozhodně to ale nedostal.

13 dubna 2006

Červíček

Pohodlně jsem se usadil na židli a složil ruce na břiše. Zabořily se do měkkého a to mě vyděsilo. Správně břicho přece nemá být měkké, ale jeho svaly musí být vypracované a tvrdé.

Zřejmě to nějak souvisí s nedávným momentem, kdy mi moje žena s úsměvem naznačila, že pokud si obleču černé tričko a chci stát pohodlně a uvolněně, měl bych si dávat pozor, abych se nenatáčel k lidem profilem.

Když k tomu ještě připočtu fakt, že s postupujícím věkem ubývá svalové hmoty a zvyšuje se riziko všemožných zdravotních komplikací, čemuž lze do značné míry zabránit pohybem, je nasnadě, že bych s tím měl začít něco dělat.

Happy end spočívající v popsání nového tréningového plánu a závazku ho dodržovat se však (zatím) nekoná.

Pouze někde vzadu hlodá malý červíček.

11 dubna 2006

Když černá není černá

Jedna z nejstrašnějších věcí, která se mi může v životě stát je, když mi někdo tvrdí do očí, že černá je bílá a nenechá se žádnými důkazy přesvědčit o opaku. Vidím rudě, vztekám se, argumentuju logicky a třeba i filozoficky, ale je to marné, dotyčný stále vede svou.

Ale vůbec to nic není proti té hrůze, která se dostaví, když s odstupem doby zjistím, že ta černá byla doopravdy bílá.

10 dubna 2006

Arbitr vkusu

Když jsem včera psal o reklamách, netušil jsem, že dnes se v novinách rozhorlí nad úrovní současných politických billboardů umělec David Černý, a vyčte všem stranám nedostatek vkusu a originality.

Hned člověka potěší, když čte slova odborníka. Protože David Černý svým úžasným červeným srdcem, které nechal před léty pověsit na Daliborku, přece jasně míru toho pravého vkusu stanovil.

09 dubna 2006

Právě proto

Někdy si říkám, proč účinné reklamy jsou většinou poněkud prostomyslnější a vlezlé.

Zřejmě právě proto.

06 dubna 2006

A máme to

Jidášovo evangelium, Ježíš kráčející po ledu místo po vodě (je super, že ten led ho unesl i za bouře :-)), objev podivného tvora "tiktaalika", který údajně před 375 miliony lety (nemohlo to třeba být před 373 nebo odvážně 350?) tvořil mezičlánek mezi rybami a savci.

A pak, že věda dostatečně nedokázala, že žádný Pán Bůh není, a že jen ona sama dokáže vše.

Už chybí jenom šifra Mistra Leonarda.

05 dubna 2006

A přece

Někdy má podobu pána, který chvatně přichází ke stánku, kde právě končí humanitární sbírka pro organizaci ADRA a prosí: "Můžu ještě přispět?" Jindy zase podobu otrhaného bezdomovce, který před tím, než zaplatí svou obligátní dávku krabicového vína, začne s úsměvem v hypermarketu uklízet rozházené košíky a každému dokola oznamuje: "To víte, nemají to taky lehký."

Říká se sice, že ne, ale já věřím - dobrý člověk ještě žije.

04 dubna 2006

Pomsta poražených

Všimli jse si, že poražení v soutěžích všech typů jsou pod tíhou faktů většinou ochotni uznat, že nebyli nejlepší? Ale že mnozí z nich zároveň tvrdí, že ten, co vyhrál, si vítězství nezasloužil?

Drobná pomsta úspěšnějším je přece jenom taky pomstou, a chutná stejně sladce.

03 dubna 2006

Náprava nepravostí

Je zajímavé, jak se drsní, nemytí a agresivní týpci, kteří se s krabicemi levného vína denně poflakují na pěší zóně u Anděla změní, když si na ně došlápne policie. Standardní hrubost vůči běžným kolemjdoucím je náhle vystřídána až patolízalským postojem k mužům zákona: "Prosím, my už budeme opravdu hodní, my to tak nemysleli...."

Při denní přítomnosti policie by byl ve všech místech jejich výskytu pořádek. Kdyby se tak snadno mohly vyřešit problémy se všemi darebáky, bylo by na světě dobře. Jenže, co je dobře a co ne, se snadno rozhoduje jen po určitý stupeň nepravostí.

Protože ty úplně největší zločiny hodně často vypadají jako samotná absolutní dobrota.

02 dubna 2006

Černá můra

"A dělej to pořádně, hezky místo vedle místa!" Pokaždé, když slyším tento příkaz, a to již od dětství, je mi jasné, že se blíží mé obrovské selhání. Je lhostejné, zda mám zametat, vysávat, plet zahrádku, natírat a nebo na počítači retušovat nějaký obrázek. Místo vedle místa se prostě nekoná.

Sice zahájím práci systematicky, ale po nějaké době to zkrátka nemůžu vydržet a musím přeskočit alespoň o kousek dál. Po čase si to uvědomím, chci se vrátit, ale nejde to, táhne mě to zase jinam. Výsledek podle toho vypadá.

Každý máme nějakou svou černou můru. Moje se jmenuje "místo vedle místa". A to i proto, že každý člověk nepostižený tímto syndromem, mě po shlédnutí mých výkonů v této oblasti logicky považuje za nedůsledného či snad líného.

Páté kolo

Slušný vůz má čtyři kola. Páté kolo je pak buďto rezervní a nebo k ničemu. Nikdo jím nechce být, a přesto se to stává. Když člověku dojde, že je v takové pozici, cítí se velice nepříjemně. Má však ještě pořád možnost odejít středem.

Jiné to je, když tento svůj stav pochopí až ex post.

Ale že by si tím nějak pomohl ...