29 září 2006

Opilec

Opilec v montérkách se potácel u pokladny v Tescu a kupoval basu piv s litrem Tuzemáku. Jestli to chtěl urazit sám ještě ten večer, rána se nemohl dočkat živý.

Vytáhl hrst bankovek a když mu pokladní vrátila drobné, měl potíže je strčit zpátky do kapsy. Když se mu to konečně podařilo, nastal další problém - kapsa byla děravá a mince i bankovky se rozkutálely po podlaze.

Položil svůj nákup na zem a začal je pracně sbírat. Kupodivu nenadával, a přestože mu rovnováha dělala velké problémy, sympaticky se usmíval. Po velkém úsilí své finance konečně někam nacpal, chopil se rumu s pivy a odvrávoral někam do tmy.

Oči všech nakupujících vyzařovaly naprostou lhostejnost. Ostatně, svůj stav si zvolil sám, tak co jiného.

Škoda, lítost by byla lepší.

25 září 2006

Náročnost

Nejen na děti, ale i na podřízené a celé okolí je třeba uplatňovat vysoké nároky.

Začínat se musí od maličkostí, protože nic není dostatečně nepodstatné, aby se na tom nemohla formovat osobnost, charakter a věci s tím související.

Jen důsledným, nekompromisním přístupem bez tolerance chyb lze dosáhnout, aby všichni plnili to, co mají. A plnili to jedinou možnou metodou

- lží.

24 září 2006

ZUBB!!!

Psát o tom, že když člověka bolí zub, tak se nedokáže na nic soustředit a zub se postupně stává středobodem vesmíru, je evidentěn zbytečné. Není to originální, nedá se to překvapivě vypointovat a v podstatě to nikoho ani nezajímá.

Ale o čem jiném psát, když ta bolest nejde ničím vypnout!

17 září 2006

Externí audit

Být vyléčený z iluzí je užitečné, i když bolestné. Očekával jsem například, že v autobazaru vykoupí moje ojeté auto minimálně za dvojnásobnou částku, než jakou mi nakonec nabídli.

Jenže pak technik řekl částku a mně vyschlo v krku. Pravda, zachoval jsem formu. To znamená, že jsem se usmál a hrdě odešel středem s výrazem, který dával znát, že jsem s něčím takovým počítal. Ovšem opak byl pravdou, nepočítal.

S odstupem doby tedy musím uznat, že sám bych si za svoje otlučené a lehce rezavějící auto zdaleka tolik nenabídl. Ovšem bolestivé bylo to, že někdo tuto drsnou pravdu dokázal s takovou samozřejmostí a lehkostí vyslovit.

Po cestě domů jsem ale říkal, že by možná občas nebylo špatné takto nechat nezávisle posoudit i závažnější otázky mého života, než pouze stav ojetého auta.

Zřejmě by však akceptování tohoto auditu bylo mnohem náročnější.

12 září 2006

Kruh pochval

Franta pochválí Jirku, Jirka pochválí Milana, Milan pochválí Lídu a Lída zase Frantu. Když to udělají poněkolikáté, všichni kolem nich uvěří, že jsou nejlepší.

Jenom já s tím mám problém. Ne, že by nedělali dobrou práci, ale tu já dělám taky. Přeju jim slávu, jenže sobě ji koneckonců přeju rovněž. Ale nekamarádím s Jirkou ani s Frantou, a s Milanem a Lídou už vůbec ne. Kdo mě teda pochválí?

Řešením by možná bylo založit podobný kruh pochval, jenže neznám ty správné lidi.

A tak nezbývá, než začít být pyšný na to, že pohrdám vší slávou, protože alternativou by pak už jedině bylo začít kamarádit s Milanem ...

07 září 2006

Všude dobře ...

"Všude dobře, doma nejlíp," praví zdánlivě neotřesitelně známé přísloví. Ale i tady lze polemizovat. Záleží jak na definici slova doma, tak i na stanovení toho, co znamená všude. A pak ještě na spoustě dalších maličkostí.

Když třeba v pozemském ráji začně bolet zub, stane se ráj po pár minutách peklem. A nebo naopak - i v tom nejstrašnějším prostředí lze prožít nezapomenutelné zážitky, které bychom nevyměnili za nic na světě.

Když tedy odhlédneme o vnějších, námi neovlivnitelných okolností, tak to, jestli někde bude dobře nebo ne, závisí především na našem postoji.

A tak si dovolím přísloví lehce modifikovat: "Všude dobře, pokud o to opravdu stojím."