Důvěřovat lidem je problematické a dost často se to nevyplatí. Protože jsou to lidi a u nich jeden nikdy neví. A nebo ví a proto raději nedůvěřuje. Důvěřoval totiž jen dokud nevěděl.
Paradoxně k tomu však pociťuju velkou frustraci, když cítím nedůvěru vůči své osobě. Jako kdybych někoho už zklamal. ..
Samozřejmě, že jsem zklamal.
Jenže to umím zdůvodnit tak, aby každý mohl pochopit, že to jinak nešlo.
Tím spíš je mi divné, že mi pořád důvěřuje samotný Pán Bůh.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat