Není sporu o tom, že z věcí, které nás limitují, patří prostředí, ve kterém žijeme, k tomu nejdůležitějšímu. A stejně, jako nepřekročíme vlastní stín, nezbavíme se ani tohoto omezení. To je bez diskuze.
Rozhodně to ale není výmluva pro to, jak žijeme a co děláme. Lidé, kteří vyrostli v hrozném prostředí přece automaticky nemusí být sériovými vrahy.
A stejně tak moje prostředí nesmí být mírou všeho ostatního a všech ostatních.
Tomu se říká bezohlednost, a to i tehdy, když je to myšleno maximálně upřímně.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat