Dnes jsem se pokusil pustit svému synovi Davidovi DVD skupiny Pink Floyd "The Wall", tedy hudbu máho mládí, kterou jsem nikdy nesměl poslouchat moc nahlas. Zajímal mě jeho názor.
Zřejmě to byla chyba, protože po dvou skladbách začal s plnou arogancí svých čtrnácti let vyslovovat tak jednoznačné soudy a odsudky celého projektu, že mi hladina adrenalinu stoupla minimálně na dvojnásobek. Takhle jsem v jeho věku kritizoval jen Milana Chladila a dechovku!
Ale protože za nějakých pětadvacet let bude ve stejné roli, jako já, je všechno tak, jak má být.
Jen maličkost mi tu nehraje - nechápu, proč mi pořád říkal, ať to nepouštím tak nahlas.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat