S našimi těly jsou probémy. A nemyslím samozřejmě jen ty zdravotní, které každého z nás dříve či později potkají. Tělo je složitá věc sama o sobě, a když se ještě zkomplikuje tím, jak o něm přemýšlíme...
O někom se řekne, že je tělesný člověk, a má se na mysli, že je poživačník, bez většího rozhledu a s odporem k věcem duševním a duchovním. Zato když se o někom konstatuje, že je velkým duchem své doby nebo oduševnělou bytostí, je to něco úplně jiného. Takového člověka s rozhledem, který je vnitřně krásný, a má prostě všechna nej, by nikoho ani nenapadlo podezřívat z přízemností, třeba že potřebuje někdy chodit na záchod. Zato člověk tělesný…
Nebo se volí miss. Všechny holky jsou krásný. Jenže ty, co vyhrávají miss, asi v něčem a pro někoho díky svému tělu převyšují průměr. Míry, souměrnost, koordinace pohybů, kosmetika, kadeřník.
Nejeden chlap by se na takové tělo rád díval co nejvíc z blízka. Dostat se tak pod a ještě… ano až přímo tam. Jenže, jak zblízka je tělo tělo krásky ještě estetické? Ze dvou metrů, z dvaceti centimetrů, ze dvou centimetrů nebo pod mikroskopem? A co přejít až pod kůži? Svaly nervy, cévy, tukové buňky - jsou u miss nachlup stejné jako u těch co na tuto soutěž nikdy jít nepůjdou a nebo i tady je rozdíl v kvalitě?
Co to je estetika těla? Kdyby její kriteria určovali patologové, asi by byla jiná než nastolily módní magazíny se svými trendy.
Můj závěr - všechno s tělem je relativní.
Ale protože s duší a její estetikou je to ještě komplikovanější než s tělem, není divu, že většinou zůstáváme jen u toho co lze vidět.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat