Přemýšlel jsem nad tím, kdy přichází do hlavy inspirace. A napadla mě spousta krásných a ušlechtilých okolností: Procházka krásnou přírodou, pohled na rozzářené hvězdy noční oblohy, pohlazení milované bytosti nebo vůně probouzejícího se jara.
Hluboce jsem se zasnil, ale po pár minutách jsem byl nucen konstatovat, že je zde malý problém, alespoň co se mojí osoby týče. Nemůžu si totiž vzpomenout na to, kdy mě něco takového inspirovalo.
Zato si jasně vybavuju inspiraci z jiných zdrojů: Rozčilování se nad politikou, fronty v hypermarketech, nedorozumění s nejbližší rodinou a zejména pak tlak termínu. Ten je snad inspirující ze všeho nejvíc, protože bez něj bych nevytvořil ani dvacetinu toho, co jsem kdy v životě napsal.
Nevím, jestli je to smutné nebo veselé, ale každopádně je to realita. Ovšem realita, která mi vůbec nebrání snít o tom, jak se jednou s milovanou bytostí projdu krásnou přírodou a pak uprostřed jarní vůně spolu pohlédneme na rozzářené hvězdy. Unesen krásou okamžiku se neudržím ...
... a začnu řešit problém. Buďto okamžitě sednu na zem, otevřu notebook a začnu psát, čímž všechnu atmosféru pokazím a nebo to neudělám, a zapomenu, k čemu jsem to vlastně byl inspirován.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat