Myslel jsem si poměrně dlouho, že nebudu nikdy potřebovat brýle na blízko. Důvodem bylo to, že od osmi let trpím vadou zvanou myopie (krátkozrakost), a věděl jsem, že paradoxem této vady je zlepšování zraku ke stáří. Ovšem představoval jsem si to jinak.
Je sice pravda, že mně při každoroční kontrole vždy ubude předepsaných dioptrií. Ale ani to nezabránilo pro mě dlouhou dobu naprosto nepochopitelnému jevu - neschopnosti zaostřit na blízká písmenka. Tedy s brýlemi na očích (těmi na dálku). Když je sundám, čtu dobře.
Abych ale rozvláčně nepopisoval symptomy své oční vady, čtu sice bez brýlí dobře, ale ne zase tak dobře, abych nepotřeboval jiné, se kterými čtu ještě líp.
Mám je od tohoto pondělí a jsem s nimi spokojený. Zahájily novou etapu mého života, kdy každým jejich nasazením dávám svému okolí jednoznačný signál:
"Lepší už to nebude".
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat