Půjdu už do školy,
těším se mámo...
a dál to neznám, i když to mělo ještě asi deset veršů a učili jsme se to všichni v posledním ročníku mateřské školy. Legrace byla, že jsme se všichni opravdu těšili, ačkoliv jsme netušili, na co vlastně.
Každý rok se to opakuje, 1. září září v kalendáři.
Co bych za to dal, kdybych se znovu mohl těšit a netušit, na co vlastně.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
no jo ... taky jsem se kdysi těšil :D
ale vlastně jsem se těšil i teď, na konci prázdnin ... těch domácích prací okolo domu (betonování, dláždění, střecha, lešení, ...) bylo tolik, a já měl TOLIK času ... že to nezmiňovaná osoba (viď tati) nemohla nevyužít ...
Okomentovat