Miluji, když můžu zpívat, ale nejsem si jistý tím, jestli stejné pocity mají ti, kteří to musí poslouchat. To je nakonec úděl všech nás, o kterých se říká, že "nemají sluch".
Se mnou je to ale komplikovanější. Poznám, když někdo zpívá falešně a dokonce poznám a slyším, když zpívám falešně já. Ovšem teprve v tuhle chvíli nastává katastrofa - protože se snažím dolaďovat. Nikdy nedoladím. Slyším to, vím to, snažím se, ale nejde to. Bez výjimky.
Přitom jindy tu samou písničku chytím hezky od začátku správně, a zvládnu ji bez problému celou.
Jak stejné je to s řešením mnohem složitějších životních problémů. To je taky závislé na správném naladění, které, domnívám se, přichází tak nějak ...
... shůry.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat