13 října 2009

Doufám ...

Pocítit k někomu na první pohled sympatie a k jinému stejně rychle nechuť, aniž bych pro obojí měl nějaký racionální důvod, to zažívám poměrně často. A zřejmě nejsem sám. Ne vždy mi to vyjde, ne vždy jsou moje první dojmy správné. A proto mi nedělá problém svůj postoj změnit.

Horší už to je v případech, kdy moje antipatie stojí na hlubších důvodech. Tehdy se můj názor na někoho mění pod vlivem událostí, které ač se moc snažím interpretovat pozitivně, stále více ukazují na to, že ten člověk mě prostě nemusí. A čím víc se tomu bráním, tím víc někde uvnitř dobře vím, že moje odtažitost vůči němu je vlastně dobrá, protože vytváří bezpečnostní pojistku proti potencionálnímu nebezpečí.

Červík pochybností, zda je to tak opravdu správně, však pořád zůstává.

Naštěstí ...

Tedy doufám, že naštěstí ...

Žádné komentáře: