Osobně

Mám dost problém s tím, když se do nějakého problému ponořím až příliš, že si ho začnu brát osobně. No a pak jen těžko zachovávám odstup a nadhled. Na místo toho se jen trápím, užírám a stejně tomu většinou nepomůžu.

Zůstat nad věcí, dokázat se na všechno podívat i z druhé strany anebo dokonce druhým přiznat i právo na jiné závěry a řešení se mi z této perspektivy daří jen velice složitě. A pokud ano, tak u toho mám pocit porážky a ponížení.

Vím, že je to špatně, ale pořád si říkám, že opačný pól, tedy lhostejnost, je ještě mnohem horší řešení.

Přesto, že dává větší šanci na delší život bez infarktu.