Nějaké iracionální puzení mě vede k tomu, abych se jako fanoušek vždycky stavěl na stranu outsiderů, o kterých musí být všem odborníkům jasné, že nemají sebemenší šanci. Většinou jim není nic platný ani heroický výkon a maximální nasazení, stejně prohrají a já jsem pak naštvaný.
Štěstí prý přeje přípraveným, outsiderům většinou ne. Říct, že to není spravedlivé je asi tak jediné, co se s tím dá udělat.
Co z toho mám?
Neuvěřitelně intenzivní radost, když se jednou za čas outsiderům zadaří. Tu fanoušek favoritů nikdy nepozná.
Problém je, že se jí lze dočkat tak jednou, možná dvakrát za život.
Pokud vůbec.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat