"Tak kde je ta čůza, měla tady být o půl," zaznělo za mnou tak hlasitě, až jsem sebou trhnul. Nedokázal jsem potlačit zvědavost a ohlédl se. Po chodníku za mnou kráčel postarší manželský pár, a tato ostrá slova zazněla z úst elegantně oblečené dámy.
Zaujalo mě to, protože jsem byl zvědavý, které příslušnici ženského pohlaví se dostalo tohoto pojmenování. Ve své představivosti jsem si okamžitě vybavil něco mezi Polednicí a svojí bývalou učitelkou občanské výchovy ze základní školy.
"Aha, támhle jde, už je tady," pronesla náhle dáma, když se zpoza rohu vynořila elegantní pohledná dívka. Minula mě a já už jen zezadu stačil zaslechnout stejnou ženu, která před pár sekundami hovořilo o čůze, jak sladkým hlasem šveholí: "Slečno Moniko, to jsem ráda, že vás zase vidím."
Je fantastické, jak se během pár sekund dokáže čůza proměnit v milého člověka. A že k tomu stačí udělat jen pár kroků z vedlejší ulice.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat