Nikdy jsem neměl problém každý večer sednout nebo lehnout k notebooku a napsat pár více či méně smysluplných řádek na blog. A taky jsem se tím snažil oslňovat. Když se mě třeba někdo zeptal, jak to stihám, vyhodnotil jsem to jako příležitost společensky zazářit a nonšalantně jsem podotkl: "Ale to přece není problém, to umí skoro každý."
Poslední dva až tři měsíce to problém je. V mém okolí se vyrojilo hodně dobrých a stále se lepšících blogů (viz odkazy "Blogy kamarádů"), ovšem já ztratil dech. Naplno mi to došlo, když jsem nedávno někde jen tak prohodil, že svůj blog trochu flákám. Ovšem na místo očekáváné věty ve smyslu, že to není tak strašné, hlavně že píšu kvalitně, se mi dostalo pouze lakonické odpovědi: "Jo."
Takže bych to měl vysvětlit. Když dám stranou svou lenost, tak pravidelně nepíšu proto, že píšu. Ne blog, ale scénář pro chystaný magazín. A nejde mi to tak, jak bych chtěl. Vytvořil jsem už čtvrtou verzi, zřejmě ale nikoliv poslední. A na to nejsem zvyklý.
A pak taky nejsem zvyklý sem psát příliš osobně, ale spíš v obrazech. To proto, abych konkrétní fakta znal jenom já a všichni ostatní si mohli jen domýšlet.
A teď jsem to porušil.
Konečně píšu blog.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat