Když si vyberete kterékoliv slovo a budete si ho pořád opakovat dokola, zjistíte, že je to vlastně nesmyslný shluk písmen. A po chvilce vám začne lézt tak na nervy, že už ho dlouho nebudete chtít slyšet.
Stejné to je, když se tímto způsobem díváte třeba na tváře. A vůbec tím nemyslím pohled do zrcadla, tam se dá zklamání u většiny z nás předpokládat. Zkusil jsem se dnes na ulici zaměřit pouze na detaily tváří, které jsem potkával. Nevnímal jsem celkové vyznění obličejů, ale třeba jen nosy, brady anebo třeba obočí.
Dojem ze sebekrásnějšího obličeje byl při tomto detailním pohledu úplně stejný, jako při neustálém opakování jednoho slova.
Potvrdilo se mi tím, že když člověk opravdu chce, dokáže si znechutit i sebekrásnější věc.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat