Loajalita se cení. Cení si ji zejména šéfové, nadřízení, prezidenti, králové, prostě všichni, kteří jsou na naší loajalitě závislí. A samozřejmě oceňují loajalitu jejich osobě případně myšlenkám a plánům, které šíří do světa.
Ne vždy se ale taková loajalita vyplácí, být loajální padlému vládci je sice ušlechtilé, ovšem nepraktické. Jenže jak poznat, jestli skutečně padne? A když ano, tak kdy se od něj odvrátit, aby to nebylo nebezpečné? Na to prostě musí být talent.
Proto je jednodušší nebýt loajální lidem, ale pravdě. Pravdě, kterou celý život hledáme a jejíž vyjádření je proměnné, závislé od okamžitého stavu našeho poznání a také od naší čestnosti.
Ale v čem je to jednodušší, když se velice pravděpodobně taková loajalita nebude líbit šéfům?
Právě v tom, že jsme-li věrni pravdě, všichni šéfové nám můžou ...
Jak lehce se to napíše ...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat