Odposlechnuté je nejlepší

Za tím si stojím. A vůbec nemám namysli trapné aféry kolem odposlechů telefonů nejrůznějších činitelů i nečinitelů, o kterých se denně dovídáme ze sdělovacích prostředků. Nejlepší je to, co je odposlechnuté ze života. A zdrojů se najde hodně.

Předním a významným zdrojem odposlechnutého materiálu je rodina. Popsat někde na veřejnosti (webu, časopise, rádiu apod.) skutečnou situaci prožitou nejbližšími příbuznými, obvykle budí uznalé pokyvování hlavou všech, kromě postižených příbuzných. Ti se cítí zaskočeni, hovoří zvýšeným hlasem a domáhají se slibů, že něco podobného se již nikdy, ale skutečně nikdy, nebude opakovat.

Ale i když je rodina zdrojem opravdu významným, má kromě výše uvedeného i jiná omezení. My například nepatříme mezi velké dobrodruhy, a tak se zajímavých a vzrušujících příhod neděje zase tolik, kolik by bylo potřeba, aby stačily pokrýt mé veškeré publikační potřeby. Proto musí existovat i zdroje jiné.

Nemám zde v úmyslu všechny odhalit, protože bych se připravil o dobrý materiál, ale zmíním alespoň jeden - veřejnou dopravu. Dvě starší dámy, sedící v autobuse o sedadlo za mnou a nahlas líčící dramatickou rodinnou situaci se zetěm jedné z nich, který je podvodník a bezcharakterní lump, mi dokázaly na cestě z Bráníka na Smíchovské nádraží dodat materiál na dvě povídky a několik dílů radionovely Dědeček, kterou píšu pro AWrádio.

Život prostě píše ty nejlepší příběhy a je jenom škoda, že podobných dam s tak zvučnými hlasy nejezdí v autobusech víc.