Dojímavé věci nemám rád. Sentimentální filmy, hudbu, příběhy a knihy proto pokud možno ve svém okolí eliminuju.
Tak nějak si myslím, že není zapotřebí, aby byly vidět slzy koulící se z mých očí a roztřesená brada, zatímco na plátně umírá za zvuků tklivé hudby hlavní hrdina - pes s natrženým uchem, co našel přátelství u opuštěného sirotka.
Jo a taky nesnáším, když se někdo dojímá sám nad sebou, ušlechtilostí lidstva, náboženským patosem a podobnými záležitostmi.
O to víc mě pokaždé zaskočí, když mě dojme tak banální věc, jako...
... neřeknu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat