"Komu fandíte, pane?," překvapil mě na ranní setmělé ulici otázkou muž, který kolem mě procházel. A hned vyjmenoval sadu týmů z české extraligy hokeje, první fotbalové ligy, NHL i anglické fotbalové ligy, kterým usilovně drží palce.
"Počkejte přece, a co vy?, nenechal se odbýt, když jsem mávl rukou a chtěl odejít. Plácl jsem jedno provinční hokejové mužstvo a on se zaradoval: "A v anglické lize? Já fandím Manchesteru United. Vy taky?"
Pochopil jsem, že se jedná o mentálně retardovaného člověka. Neměl jsem proto srdce mu říct, že je mi celá anglická liga ukradená, a tak jsem mu na Manchester přikývnul. "Jako já, pane, jako já, já to věděl," rozzářil se tak, že jsem dlouho neviděl šťastnějšího člověka.
Poté mi obšírně srdečně blahopřál k skvělému rozhodnutí, načež se otočil a rychle zmizel za rohem.
Zůstal jsem nerozhodně stát na prázdné pražské ulici. Když pouhá malá lež způsobila tolik radosti, co by asi odstartovala lež velká?
Na pravdu jsem si pak raději netroufal ani pomyslet.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat