13 února 2007

Autor

Na psaní příběhů, a zejména jejich vymýšlení, je krásné to, že se jakožto autor můžete dostat do role, která je normálním lidem zapovězena - do role pána nad osudy těch, které jste stvořili.

Nikomu jinému nelze tak komplikovat život a vymýšlet životní katastrofy, jako postavám, do kterých naprojektujete své nepřátele. A naopak, hrdinům kladným lze přikrášlit život vším, co by si člověk sám přál v těch nejrůžovějších snech.

Jenomže jako vše na tomto světě, ani tohle není tak jednuduché,jak by se na první pohled mohlo zdát. Aby totiž příběhy někdo vůbec četl, autor musí respektovat dramatická pravidla. A právě proto si nelze dělat úplně cokoliv. Proto I klaďas občas utrží nějaký šrám a nesympatickému týpkovi je třeba přiznat I nějakou tu dobrou vlastnost.

Škoda, protože jinak by psaní byla ta nejsvobodnější věc na světě, se kterou by se téměř nevyplatilo přestávat.

Žádné komentáře: