Kdysi mi někdo moudrý říkal, že k penězům mají lidé stejný vztah, jako k Bohu.
Když jsem neměl vůbec žádné, tak mě sice zajímalo, jak je získat, ale zase až tolik mě to netrápilo. Co jsem vydělal, to jsem utratil, případně ušetřil proto, abych to mohl utratit o pár let později. Stálo mě to tak pět vteřin času denně.
V okamžiku, kdy jsem nějaké získal (ne moc, to bych tohle nepsal), to bylo jinak. Kam je dát, abych o ně nepřišel? A co když investice nevyjde? Pět vteřin se rozrostlo.
Potvrdilo se, že ten moudrý měl pravdu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat